[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 24.10.2005

KOM(2005)504 v konečném znění

.

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Tematická strategie ochrany a zachování mořského prostředí {SEK(2005)1290}

ÚVOD

Mořské prostředí je vzácným bohatstvím. Oceány a moře představují 99 % životního prostoru, který je na této planetě k dispozici, pokrývají 71 % zemského povrchu, obsahují 90 % biosféry, a v důsledku toho se vyznačují větší biologickou rozmanitostí než zemské a sladkovodní ekosystémy. Mořské ekosystémy hrají klíčovou úlohu ve vývoji klimatu a počasí. Mořské prostředí, které je nezbytné pro život samotný, také velmi přispívá k ekonomické prosperitě, dobrým sociálním podmínkám a kvalitě života.

Toto prostředí je však pod značným tlakem. K nejzřejmějším varovným signálům patří rychlost zhoršování jeho biologické rozmanitosti, úroveň kontaminace nebezpečnými látkami a projevující se důsledky změny klimatu. Nedávno zveřejněné posouzení ekosystému na konci tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment) provedené OSN zdůraznilo snížení populací ryb a škodlivý růst řas, které vedou k likvidaci života v moři, jako dva nejvýraznější příklady zrychlujících se, náhlých a potenciálně nevratných změn ekosystémů.

S ohledem na rostoucí obavy související se stavem evropských oceánů a moří šestý akční program EU pro životní prostředí obsahoval závazek EU vypracovat tematickou strategii pro ochranu a zachování mořského prostředí (dále jen „strategie“) s celkovým cílem „podporovat udržitelné využívání moří a zachování mořských ekosystémů“ . Přestože se strategie zaměřuje zejména na ochranu regionálních moří hraničících se zeměmi EU, zohledňuje také mezinárodní rozměr, čímž uznává význam snižování vlivu EU v mořských oblastech v jiných částech světa včetně volného moře.

Na strategii je třeba pohlížet v širších souvislostech rozvoje nové námořní politiky EU. Potřeba této politiky vyplývá z hospodářského, sociálního a environmentálního významu námořního rozměru v Evropě, jak zdůrazňují strategické cíle Komise na období 2005–2009. Cílem je Evropa s dynamickou námořní ekonomikou, která je v souladu s mořským prostředím a kterou podporuje špičková úroveň vědy o mořích. Zelená kniha určující rozsah a hlavní směry této politiky bude předložena v první polovině roku 2006. Tato strategie bude přímým přínosem pro práci na budoucí námořní politice EU.

Iniciativy, které EU podniká v oblasti námořních záležitostí, odrážejí rostoucí uznání významu a citlivosti mořských ekosystémů. Několik zemí EU a mimo EU zahájilo v posledních letech významné politické iniciativy. Všechny tyto politiky vycházejí z vysoké úrovně ochrany mořského prostředí jakožto nezbytné podmínky pro plné využití ekonomického potenciálu oceánů a moří.

Zhoršující se stav evropského mořského prostředí

Evropské mořské prostředí čelí stále větším a vážnějším hrozbám. Komise tyto hrozby popsala ve sdělení z roku 2002[1]. Důkazy o tomto zhoršujícím se stavu našich moří a oceánů v uplynulých třech letech stále přibývaly. Evropská biologická rozmanitost moří se zhoršuje a stále se mění. Mořská stanoviště se ničí, zhoršují a narušují.

Za hlavní hrozby pro mořské prostředí byly označeny účinky změny klimatu, znečištění (včetně kontaminace nebezpečnými látkami, z pozemních zdrojů; odpadků, mikrobiologického znečištění; úniků ropných látek v důsledku havárií, jakož i znečištění v důsledku lodní dopravy a příbřežního průzkumu ropy a plynu; znečištění z demontáže lodí a hlukového znečištění); dopady obchodního rybolovu; zanášení nepůvodních (exotických) druhů především vypouštěním vodní zátěže lodí; obohacování živinami (eutrofizace) a související růsty řas a nezákonné vypouštění radionuklidů (další informace o hrozbách a tlacích jsou uvedeny v posouzení dopadů doprovázejícím tuto strategii).

Současné zhoršování mořského prostředí a související eroze ekologického kapitálu ohrožuje vytváření bohatství a pracovních příležitostí, jejichž zdrojem jsou evropské oceány a moře. Pokud nebude tento problém řešen, dojde k narušení schopnosti námořních odvětví v EU výrazně přispívat k lisabonské strategii.

Obzvláště by byly ovlivněny ekonomické činnosti, které přímo závisejí na kvalitě mořského prostředí. Cestovní ruch, který je klíčovým odvětvím, by byl vážně poškozen. Pokud jde o rybolov, bylo odhadnuto, že ušlé příjmy pouze v důsledku přílišného odlovu tresek v Severním moři a Baltském moři dosáhly v roce 2002 hodnoty 400 milionů eur[2]. Jiné odhady předvídají, že obrat britského rybolovu by se mohl snížit na 30 %, pokud budou populace špatně spravovány a pokud nebude odvětví zmodernizováno, aby bylo konkurenceschopné[3].

Nedostatečný institucionální rámec pro správu moří

Zlepšení ochrany evropského mořského prostředí brání tyto institucionální překážky:

- Na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni existuje řada opatření, která do určité míry přispívají k ochraně mořského prostředí, avšak většina těchto opatření se týká jednotlivých odvětví a není specificky určena pro ochranu mořského prostředí;

- Na mnoho evropských regionálních moří se vztahují mezinárodní úmluvy a některé z nich vynikajícím způsobem přispívají k ochraně moří. Tyto úmluvy však mají málo pravomocí k prosazování, což ohrožuje jejich účinnost, pokud jde o dosahování dohodnutých cílů;

- V celosvětovém měřítku je velký počet stávajících strategií, úmluv a dohod jen velmi málo vzájemně propojen. Mnoho mezinárodních dohod o mořském prostředí se potýká se značnými problémy v oblasti provádění a prosazování. To je problematické vzhledem ke globální povaze určitých činností souvisejících s mořským prostředím, např. námořní dopravy.

Vypracování strategie již významně přispělo k rozšíření spolupráce, pokud jde o snahy o ochranu moře, zejména v rámci úmluv o regionálních mořích. Závazky přispívat ke strategii byly přijaty Helsinskou komisí na ochranu mořského prostředí Baltského moře a úmluvami z Osla a Paříže o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku na společném setkání ministrů, které se konalo v Brémách v červnu 2003, a Barcelonskou úmluvou o ochraně Středozemního moře na setkání ministrů konaném v Catanii v listopadu 2003.

Aby bylo možné navázat na pokrok dosažený prostřednictvím stávajících institucí, politik a úmluv a přijímat opatření k zajištění dalšího pokroku, je nutno formulovat jasnou zastřešující vizi pro mořské prostředí a související politiky. Výrazná politika EU v oblasti ochrany moří bude doplňovat a upevňovat současnou kombinaci institucionálních ujednání tím, že poskytne právně vymahatelný rámec, ve kterém budou členské státy vyvíjet činnost s podporou orgánů EU. Zejména pokud jde o regionální úmluvy, jejich dlouhodobé vědecké a technické zkušenosti a schopnost být mostem spojujícím EU se zeměmi mimo EU z nich činí neocenitelné partnery pro uskutečňování strategie EU. S ohledem na stávající institucionální a právní ujednání na mezinárodní/globální úrovni (např. IMO, UNCLOS) bude politika EU rozvíjena v návaznosti na Zelenou knihu o námořní politice.

Nedostatečná znalostní základna

Dobrá politika závisí na velmi kvalitních informacích. Stávající programy pro sledování a posuzování nejsou integrované ani úplné. Znalosti, které jsou v nich integrovány, odhalují značný počet nedostatků v informacích o stavu evropského mořského prostředí, o účinnosti stávajících opatření a o různých hrozbách a tlacích způsobených lidskými činnostmi.

Na různých úrovních řízení je vyžadován nový přístup ke sledování a posuzování mořského prostředí a využívání vědeckých informací, který by měl označit a zaplnit nedostatky ve znalostech, omezit zdvojený sběr údajů a výzkum a podporovat harmonizaci, rozsáhlé šíření a využívání vědeckých poznatků a údajů souvisejících s mořským prostředím. To by mělo vést k podstatnému zvýšení účinnosti v různých odvětvích a institucích.

Tento nový přístup k posuzování a sledování mořského prostředí bude založen na stávajících programech včetně nařízení o shromažďování údajů v rámci společné rybářské politiky a bude uzpůsoben tak, aby zajišťoval úplný soulad s příslušnými novými iniciativami Komise INSPIRE a GMES.

Řešení problému

Souhrn všech stávajících opatření a úsilí na ochranu mořského prostředí nepostačuje k poskytnutí požadované úrovně ochrany a zachovávání.

K zabránění dalšímu snížení biologické rozmanitosti a zhoršování mořského prostředí a k podpoře obnovování biologické rozmanitosti moří je zapotřebí integrovaná politika na ochranu a obnovu, která zohledňuje všechny tlaky a stanoví jasné a konkrétní cíle a činnosti.

Celkový cíl strategie

Cílem strategie je ochrana a obnova evropských oceánů a moří a zajištění udržitelného provádění lidských činností, aby současné a budoucí generace mohly využívat biologicky rozmanité a dynamické oceány a moře, které jsou bezpečné, čisté, zdravé a produktivní.

Klíčové prvky v budování strategie

Má-li EU dosáhnout tohoto ambiciózního cíle, budou při návrhu a provádění budoucí strategie EU zapotřebí nový přístup a zásady, které budou zahrnovat:

- Dvojí přístup EU a regionů , kterým se na úrovni EU stanoví společná spolupráce a přístupy v členských státech a třetích zemích hraničících s oceány a moři v EU, který však ponechává plánování a provádění opatření na regionální úrovni, aby byla zohledněna různost podmínek, problémů a potřeb mořských regionů vyžadujících přizpůsobená řešení;

- Přístup založený na znalostech pro dosažení informované tvorby politiky;

- Přístup založený na ekosystému, podle kterého budou lidské činnosti ovlivňující mořské prostředí řízeny integrovaným způsobem podporujícím zachování a udržitelné využívání oceánů a moří spravedlivým způsobem;

- Kooperativní přístup umožňující široké zapojení všech zúčastněných stran a posílení spolupráce se stávajícími úmluvami o regionálních mořích.

Potřeba nového nástroje politiky

Má-li EU chránit a zachovávat stav mořského prostředí, je nutno podnikat větší kroky a EU si musí zajistit prostředky, které zaručí dosažení výsledků. Rámec posílené spolupráce by měl zajistit:

- vysokou úroveň ochrany pro evropské oceány a moře,

- zlepšenou znalostní základnu pro informovanou tvorbu politiky,

- integrované a ekonomicky výhodné činnosti ke snížení tlaků,

- účinné sledování a posuzování, které zajistí, aby byly dosaženy cíle a aby činnosti přinášely výsledky.

Bylo zváženo několik možností (podrobnosti jsou uvedeny v přiloženém posouzení dopadů). První možností by bylo omezit se na činnosti směřující ke zpřísnění stávajících právních předpisů a politik ovlivňujících mořské prostředí. Po podrobném posouzení nebyla tato možnost zvolena, protože by nebyla dostačující k dosažení vysoké úrovně ochrany mořského prostředí, kterou vyžaduje Smlouva: odvětvové politiky řeší složky mořského ekosystému spíše odděleně než ve spojení a jejich cíle se často liší nebo mohou být dokonce protichůdné.

Druhou možností by bylo podporovat spolupráci prostřednictvím dobrovolných závazků členských států a úmluv o regionálních mořích. Posílený rámec pro spolupráci by však nebylo možné vytvořit, pokud by v souvislostech s tímto dobrovolným ujednáním členské státy mohly jednostranně rozhodnout, že sníží úroveň ochrany, která je dle jejich názoru přiměřená, nebo nebudou přispívat k rozvíjení zlepšené znalostní základny či odmítnou přijetí ekonomicky výhodného opatření, a tím přesunou zátěž na ostatní. Tato možnost proto také nebyla zachována.

Na základě výše uvedených informací se Komise domnívá, že pro dosažení cíle strategie je zapotřebí závazný právní závazek. Pokud jde o výběr nástroje, byl přijat pružný přístup, který dodržuje zásadu subsidiarity. Komise navrhuje směrnici o strategii pro mořské prostředí, která má ambiciózní oblast působnosti, avšak co se týče jejích nástrojů, není příliš normativní. Normativní nástroj by byl nesprávnou cestou, která by neumožnila zohlednění regionálního rozměru.

Rysy směrnice o strategii pro mořské prostředí

Cílem směrnice je dosažení dobrého environmentálního stavu evropského mořského prostředí do roku 2021. Tento termín se bude shodovat s prvním přezkumem plánů povodí podle rámcové směrnice EU o vodě, což umožní součinnost při dalším provádění obou směrnic.

Směrnice bude pouze stanovovat společné cíle a zásady na úrovni EU. Na základě hydrologických, oceánografických a bio-geografických vlastností bude stanovovat evropské mořské regiony a určovat případné subregiony jako řídicí jednotky pro provádění. Na úrovni EU nebudou stanovena žádná specifická opatření.

Od členských států se očekává, že pro mořské vody v oblasti své svrchovanosti nebo pravomoci v každém mořském regionu nebo subregionu budou společně v úzké spolupráci rozvíjet strategie pro mořské prostředí, včetně posuzování tlaků a hrozeb s dopadem na mořské prostředí, regionální environmentální cíle, indikátory a sledovací opatření na hodnocení pokroku v dosahování těchto cílů. Na základě toho budou členské sáty požádány, aby v úzké spolupráci s ostatními členskými státy a dotyčnými třetími zeměmi rozvíjely a prováděly programy a opatření pro dosažení dobrého stavu životního prostředí. Pro dosažení tohoto cíle bude podporována jejich spolupráce v rámci úmluv o regionálních mořích.

Pokud otázky určené členskými státy spadají do oblasti pravomoci Společenství, budou členské státy muset uvědomit Komisi. Komise může naznačit, jak politiky EU tento problém řeší, nebo případně odkázat na plánované úpravy nebo opatření, která mají být přijata jako součást řízení a pravidelného cyklu tvorby těchto politik, např. společné rybářské politiky nebo společné zemědělské politiky. Pokud se otázky týkají činností, které jsou řešeny v souvislosti s globálními dohodami a úmluvami jako UNCLOS nebo IMO, může v těchto subjektech dojít k vypracování koordinovaného postoje EU.

Aby byly zohledněny konkrétní souvislosti určitých mořských regionů, směrnice předpokládá, že ve zvláštních situacích a oblastech nebude možné, aby členský dosáhl úroveň environmentálních cílů stanovených v této směrnici.

Postup provádění bude opakovaný a řízení se bude přizpůsobovat prostřednictvím pravidelných přezkumů, při kterých budou zohledněny shromážděné údaje z programů pro sledování, nový vývoj a dopady zaváděných opatření.

Součinnost s jinými politikami

Budoucí námořní politika EU

Sdělení z března roku 2005 o budoucí námořní politice EU zdůrazňuje rostoucí mezinárodní uznání skutečnosti, že záležitosti oceánů jsou vzájemně propojeny a vyžadují široký přístup k účinnému řízení protichůdných využití moří a k posílení potenciálu jejich růstu bez narušení mořských ekosystémů.

Rozvíjením vylepšené koordinace ve vztahu k environmentálním otázkám bude strategie vytvářet environmentální pilíř budoucí námořní politiky. Bude stanovovat zaměření činností potřebných k ochraně mořských ekosystémů, na kterých závisejí udržitelné bohatství, produktivita a pracovní příležitosti a lidské bohatství získané z oceánů a moří v širším smyslu.

Jednou z hlavních otázek, kterou bude budoucí námořní politika řešit, je otázka celkového rámce řízení, prostřednictvím kterého lze regulovat uživatele a využití oceánů a moří. Tímto tématem se bude zabývat Zelená kniha o námořní politice. Prvním krokem jsou ujednání o řízení, která předpokládá strategie pro mořské prostředí. Možnosti dalšího vývoje širšího rámce řízení, které mají být vypracovány v rámci námořní politiky, by také měly zohlednit velmi rozdílná právní a politická specifika v jednotlivých evropských regionálních mořích, od Baltského moře se sedmi členskými státy EU a Ruskou federací až po Středomoří, kde nebyly vyhlášeny výlučné hospodářské oblasti a kde musí EU spolupracovat s řadou třetích zemí.

Ostatní politiky EU

Součinnosti s ostatními environmentálními opatřeními a iniciativami

Přestože byla na úrovni EU přijata řada opatření a iniciativ, které do určité míry přispívají k ochraně mořského prostředí, nebyla tato opatření navržena konkrétně na ochranu mořského prostředí.

- Při posilování environmentální ochrany mořských lovných oblastí zlepšením kvality sladké vody bude provádění rámcové směrnice o vodě významným přínosem. Pravidelné diskuse o strategii a jejím propojení s rámcovou směrnicí o vodě mezi Komisí a vodohospodářskými úřady členských států, které dohlížejí na proces provádění rámcové směrnice o vodě prostřednictvím své společné strategie provádění, budou v zájmu optimalizace součinností i nadále probíhat v návaznosti na činnosti prováděné v minulosti.

- Provádění jiných příslušných právních předpisů EU o vodě – směrnice o čištění městských odpadních vod a směrnice o nitrátech – je i nadále prioritou, jelikož vede ke snížení eutrofizace mořského prostředí.

- Neustálé úsilí v boji proti změně klimatu přispívá k dosažení cílů této strategie. V této souvislosti by měl být vyváženě a s přihlédnutím k hlediskům životního prostředí a konkurenceschopnosti vyhodnocen přínos větrné energie produkované na moři ke snížení emisí skleníkových plynů.

- Strategie nepřevažuje nad povinnostmi vyplývajícími ze směrnic o stanovištích a o ptácích v mořském prostředí ani je neruší. Bude však usilovat o dlouhodobou podporu ochrany a obnovy těchto stanovišť a druhů, zejména zlepšováním environmentálního stavu mořského prostředí v širším smyslu.

- Vzhledem k neoddělitelné spojitosti mezi pobřežními zónami a mořským prostředím bude provádění strategie poskytovat podpůrný rámec pro vnitrostátní strategie, které předpokládá doporučení o integrované správě pobřežních zón, a pro územní plánování obecně.

- Značné součinnosti bude dosaženo mezi strategií a prováděním jiných tematických strategií rozvíjených jako součást šestého akčního plánu pro životní prostředí – vzduch, půda, pesticidy, recyklace, zdroje a městské prostředí. Klíčová otázka emisí z lodní dopravy je řešena prostřednictvím strategie pro vzduch a zejména nedávno přijaté směrnice o síře v lodních palivech.

- K této strategii bude také přispívat sledování kontaminace mořské bioty, které také umožní strategie pro životní prostředí a zdraví.

Pokračující úsilí o integraci

- Rybolov bude přispívat prostřednictvím reformované společné rybářské politiky a předpokládaných opatření této politiky určených k nápravě životního prostředí, která by měla přispívat k biologické rozmanitosti ulovených populací ryb a necílových mořských druhů a ekosystémů. Budou rozvíjeny součinnosti s nově zřizovanými regionálními poradními sbory. S ohledem na prioritní činnosti vyplývající z provádění strategie na regionální úrovni mohou být požadována nová řídící opatření v oblasti rybolovu, která by bylo nutno zvážit v rámci společné rybářské politiky.

- Rozsáhlé soubory legislativních opatření v oblasti námořní bezpečnosti, které byly vypracovány v několika posledních letech na úrovni EU, budou hrát zásadní úlohu. Posouzení prováděná jako součást strategie na regionální úrovni mohou poukazovat na potřebu doplňujících snah a iniciativ pro další snížení environmentálních dopadů lodní dopravy, jako je rozvoj alternativních prostředků pro přepravu surové ropy a ropných produktů například ropovody nebo po železnici.

- Pozemní lidské činnosti mají významný dopad na kvalitu mořského prostředí a to zdůrazňuje význam integrování zřetelů ochrany mořského prostředí do klíčových oblastí politiky, jako je zemědělství, energetika, průmysl, cestovní ruch a pobřežní a regionální rozvoj. Zvláštní pozornost vyžaduje vztah mezi strategií pro mořské prostředí a okrajovými pobřežními regiony EU.

- Sedmý rámcový program EU pro výzkum bude hrát významnou roli posilováním činností v oblasti aplikovaného výzkumu ekosystémů a dynamiky mořského prostředí, jakož i udržitelného využívání mořských zdrojů.

- Činnosti pro zajištění řádné správy průmyslových i domácích odpadů, které mají dopad na mořské prostředí, v rámci pravidel Společenství by měly být aktivně prováděny. S ohledem na účinnou správu jaderného odpadu by Komise ráda zdůraznila význam přijetí svého nedávného návrhu o správě jaderného odpadu.

Mezinárodní rozměr

Provádění strategie umožní EU plnit své smluvní závazky vyplývající z příslušných mezinárodních dohod a zlepší přínos EU k dosažení cílů dohodnutých na globální úrovni. Členským států se rovněž doporučuje, aby ratifikovaly a prováděly mezinárodní úmluvy, jejichž cílem je ochrana mořského prostředí (např. Mezinárodní úmluvu o kontrole a řízení lodní zátěžové vody a usazenin a Mezinárodní úmluvu o kontrole a řízení škodlivých antivegetačních přípravků na lodích). Jelikož mořské prostředí je již svou povahou přeshraniční, prioritou zůstává neustálé úsilí EU o zlepšení ochrany mořského prostředí na globální úrovni, včetně citlivé oblasti zachování a využití zdrojů v hlubokých vodách.

Evropská unie bude i nadále hrát vedoucí úlohu v rámci Úmluvy Spojených národů o biologické rozmanitosti (CBD) při provádění příslušných rozhodnutí, aby se zastavilo globální snižování biologické rozmanitosti. Strategie posílí snahy EU o dosažení cílů CBD souvisejících s mořským prostředím. Komise zintenzívní kroky, které podniká pro zvýšení udržitelnosti dohod s rozvojovými zeměmi o rybolovu uzavřených v rámci společné rybářské politiky.

Politika EU v oblasti rozvojové spolupráce je i nadále nezbytná pro podporu snahy rozvojových zemí o ochranu, zachování a udržitelné využívání jejích vlastních mořských zdrojů, včetně oblasti demontáže lodí.

Spolupráce s činiteli ze zemí mimo EU

Spolupráce s úmluvami o regionálních mořích

Úmluvy o regionálních mořích, jež poskytují fóra, na nichž Společenství, členské státy EU a třetí země spolupracují a získávají značné odborné znalosti, co se týče ochrany mořského prostředí, by měly být využívány pro podporu nezbytné koordinace. Strategie usnadní posílenou spolupráci s těmito úmluvami a také bude dále podněcovat jejich výměnu a vzájemné obohacování. To poskytne nejlepší možný rámec pro spolupráci a umožní podstatné zvýšení účinnosti, jelikož nebude vytvořena žádná struktura ad hoc .

Spolupráce se třetími zeměmi

Strategie je zaměřena na posílení interakce se třetími zeměmi, s nimiž EU sdílí oceány a moře. Zvláštní význam budou mít dvoustranné rámce pro spolupráci mezi EU a třetími zeměmi, včetně dohod o partnerství a spolupráci uzavřených s většinou sousedních zemí, jakož i akční plány rozvíjené v rámci evropské politiky sousedských vztahů. Dialog mezi EU a Ruskem v oblasti energetiky rovněž přispěje k ochraně mořského prostředí posílením pozemní přepravy ropy a zlepšením bezpečnosti námořní přepravy ropy.

Příslušná podpora financování by měla být poskytována prostřednictvím stávajících a budoucích mechanismů na podporu úsilí o spolupráci s dotčenými třetími zeměmi – zejména prostřednictvím nástroje evropské politiky sousedství a jiných vhodných nástrojů financování.

Závěr

Mořské prostředí je ohroženo. Je proto zapotřebí, aby EU podnikla účinné kroky, jelikož ochrana tohoto zdroje je předpokladem pro dosažení udržitelného bohatství a vytváření pracovních příležitostí souvisejících s evropskými oceány a moři a také pro zlepšení kvality života. Jelikož EU usiluje o oživení a posílení svého hospodářství, může být účinná ochrana mořského prostředí podstatným přínosem.

Strategie bude přezkoumána v roce 2010 a příslušné výsledky přispějí ke konečnému zhodnocení šestého akčního plánu pro životní prostředí.

[1] KOM(2002) 539.

[2] WWF, 2002.

[3] Úřad vlády Spojeného království, 2004.