22.11.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/1

(1)

Soudci a státní zástupci členských států hrají zásadní úlohu při zajišťování dodržování práva Evropské unie. Pro zajištění soudržnosti evropského právního řádu je zásadně důležité účinné spolupůsobení soudců členských států a Evropského soudního dvora v rámci řízení za účelem získání rozhodnutí Evropského soudního dvora v předběžných otázkách týkajícího se platnosti nebo výkladu ustanovení evropského práva. V této souvislosti se zvláště upozorňuje na existenci naléhavého řízení o předběžné otázce použitelného pro otázky týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

(2)

Evropská rada na svém zasedání v Tampere v říjnu roku 1999 zařadila mezi nejvyšší priority politického programu vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva. V zájmu dosažení tohoto cíle Evropská rada označila za základní kámen justiční spolupráce v občanských i trestních věcech v rámci Evropské unie zásadu vzájemného uznávání.

(3)

Soudy, státní zastupitelství a další příslušné vnitrostátní orgány v celé Evropské unii mohou vydávat rozhodnutí v různých fázích občanskoprávních a trestních řízení. Podle zásady vzájemného uznávání jsou tato rozhodnutí v souladu s použitelným legislativním aktem uznávána a vymáhána v jiném členském státě, než ve kterém byla vydána. Může se tedy vyžadovat, aby každý soudce a státní zástupce v Evropské unii vykonával rozhodnutí v občanských a trestních věcech vydaná v jiném členském státě.

(4)

Řádné uplatňování zásady vzájemného uznávání vyžaduje od členských států a jejich soudních orgánů vzájemnou důvěru v právní systémy ostatních členských států. Posilování soudní spolupráce, mimo jiné prostřednictvím přímých kontaktů mezi soudními orgány, zejména prostřednictvím Evropských soudních sítí a Eurojustu, lze uskutečnit pouze v atmosféře vzájemné důvěry a vzájemného porozumění mezi soudními orgány.

(5)

„Haagský program“ z roku 2004 (1) zdůraznil potřebu posílit vzájemnou důvěru tím, že vyžaduje výrazné úsilí o zlepšení vzájemného porozumění mezi soudními orgány a různými právními systémy, podporu výměnných programů pro tyto orgány a systematické včleňování prvku Evropské unie do jejich dalšího vzdělávání.

(6)

Sdělení Evropské komise ze dne 29. června 2006 (2) o vzdělávání právníků v Evropské unii zdůraznilo potřebu rozvinout další vzdělávání právníků s cílem zefektivnit a zviditelnit dosažený pokrok ve vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Toto sdělení zdůraznilo zejména potřebu zlepšit znalosti právních odborníků, pokud jde o právní nástroje Evropské unie, zlepšit vzájemné porozumění právním systémům členských států a zlepšit jazykové vzdělávání. Sdělení sice zdůraznilo, že je v první řadě na členských státech, aby do svých vnitrostátních činností plně začlenily evropský rozměr, ale rovněž vyzdvihlo potřebu rozvíjet integrovanější úroveň vzdělávání vytvořeného a uplatňovaného na evropské úrovni.

(7)

Vzájemná důvěra závisí zejména na jistotě, že se všem soudcům, státním zástupcům a soudním zaměstnancům (jako jsou asistenti, soudní úředníci a zapisovatelé) v Evropské unii dostane řádného vzdělání. Další vzdělávání soudců, státních zástupců a soudních zaměstnanců je tedy důležitým prostředkem podporujícím vzájemné uznávání.

(8)

Přiměřené justiční vzdělávání zejména vyžaduje, aby všichni soudci, státní zástupci a soudní zaměstnanci byli dostatečně obeznámeni s nástroji evropské spolupráce a aby plně uplatňovali primární a sekundární právo Evropské unie. Takové vzdělávání by mělo zahrnovat všechny aspekty důležité pro rozvoj vnitřního trhu a prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Mělo by rovněž přispět k odpovídajícím znalostem práva a právních systémů jiných členských států Evropské unie a podporovat odpovídající kurzy srovnávacího práva.

(9)

Od vstupu v platnost Smlouvy o Evropské unii pořádá několik evropských organizací, například Akademie evropského práva (Europäische Rechtsakademie) (ERA) a Evropské centrum pro soudce a právníky při Evropském institutu veřejné správy (EIPA), vzdělávací kurzy určené právnickým profesím a soudním zaměstnancům, zaměřené zejména na evropské primární a sekundární právo.

(10)

Evropská síť pro justiční vzdělávání (EJTN), vytvořená v říjnu roku 2000, je sdružením orgánů členských států zodpovědných za další vzdělávání soudců a státních zástupců. Jejím cílem je podpora a organizace evropských programů pro další vzdělávání soudců a státních zástupců z členských států a jejich školitelů. EJTN za tímto účelem organizuje provádění katalogu obsahujícího přeshraniční možnosti dalšího vzdělávání. EJTN rovněž odpovídá za průběh provádění výměnného programu pro soudní orgány.

(11)

V Haagském programu se uvádí, že by Unie měla EJTN podporovat. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 24. září 2002 (3) zdůraznil význam EJTN.

(12)

Od roku 1996 podpořily finanční programy Evropské unie justiční vzdělávání poskytované vnitrostátními vzdělávacími institucemi a evropskými subjekty, jako jsou ERA, EIPA a EJTN. Rozhodnutí Rady 2007/126/SVV ze dne 12. února 2007, kterým se na období 2007–2013 zavádí zvláštní program Trestní soudnictví jakožto součást obecného programu Základní práva a spravedlnost (4), zavedlo pro EJTN grant na provozní náklady. ERA a EIPA jsou rovněž pravidelně podporovány z rozpočtu Společenství. Evropská komise a EIPA, ERA a EJTN uzavřely zvláštní rámcové partnerské dohody. EJTN je při provádění výměnného programu pro soudní orgány privilegovaným partnerem a účinnost této sítě by měla být zvýšena.

(13)

Vnitrostátní subjekty poskytující justiční vzdělávání zůstávají nicméně klíčovými zprostředkovateli společného základu teoretických i praktických vědomostí a šiřitelem společné evropské soudní kultury v širším smyslu, která přesto, že je založena na jednotě prostřednictvím evropského práva, zároveň uznává různé právní a soudní systémy členských států.

(14)

Na podporu skutečné vzájemné důvěry mezi soudními orgány členských států je nezbytné přijmout co nejširší možné chápání vzdělávání s cílem vytvořit společnou evropskou soudní kulturu. Na základě společných hodnot a tradic by taková společná evropská soudní kultura měla mimo jiné podnítit schopnost soudců, státních zástupců a soudních zaměstnanců projevit otevřenost vůči právní kultuře a tradicím jiných členských států a řešit příslušné etické otázky.

(15)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 9. července 2008 o úloze vnitrostátního soudce v evropském soudním systému (5) poukázal na to, že soudci a státní zástupci nemají dostatečnou znalost evropského práva, což vyplývá ze skutečnosti, že pouze malý počet z nich získal v této oblasti odpovídající vzdělání. Vzájemné hodnotící zprávy rovněž ukázaly, že soudci, státní zástupci a soudní zaměstnanci členských států Evropské unie nemají vždy dostatečné znalosti evropského práva a že zpravidla dostatečně nevyužívají evropské subjekty, které jsou k dispozici zejména pro usnadnění procedurálních záležitostí, jako jsou například Eurojust nebo evropské soudní sítě.

(16)

Mezi soudci, státními zástupci a soudními zaměstnanci v členských státech není prozatím dalšímu rozvoji evropské soudní kultury přikládána dostatečná důležitost a je třeba dále posílit pocit sounáležitosti se společným soudním prostorem a podporovat jej.

(17)

Pro soudce, státní zástupce a soudní zaměstnance má velký význam vzdělávání v jiných úředních jazycích Evropské unie, než je mateřský jazyk dané osoby, mimo jiné z toho důvodu, že umožňuje a usnadňuje přímé kontakty mezi soudními orgány různých členských států a navozuje zájem o právní kulturu a tradice jiných členských států a podporuje otevřenost vůči nim. Jazykové vzdělávání může soudcům, státním zástupcům a soudním zaměstnancům rovněž umožnit účastnit se výměnných programů a vzdělávacích činností, které pořádají jiné členské státy.

(18)

Je zásadní, aby ostatní právnické profese, jako jsou advokáti, obdržely odpovídající vzdělání v oblasti evropského práva. Ve většině členských států jsou však tyto profese samy odpovědné za organizaci svého vzdělávání. Proto je považováno za vhodné nezačleňovat je do oblasti působnosti tohoto usnesení. To by však nemělo předem vyloučit podporu, a to i finanční, ze strany vnitrostátních orgánů a Evropské unie zaměřenou na vzdělávání těchto jiných právnických profesí v oblasti evropského práva, za předpokladu, že by neměla být ohrožena nezávislost těchto právnických profesí.

(19)

Soudci a státní zástupci plní ve členských státech odlišné úkoly. Proto nic v tomto usnesení neukládá členským státům, aby pořádaly společné další vzdělávání soudců a státních zástupců.

(20)

Toto usnesení by mělo obsahovat ustanovení o přezkumu týkající se uplatňování těchto pokynů. S ohledem na tento přezkum by měla být přijata vhodná opatření za účelem případného dalšího zlepšení situace.

(21)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti by měla být přijata opatření ohledně dalšího vzdělávání soudců, státních zástupců, a soudních zaměstnanců,

1.

Při poskytování dalšího vzdělávání soudcům, státním zástupcům a soudním zaměstnancům (jako jsou asistenti, soudní úředníci a zapisovatelé) by členské státy měly dodržovat níže uvedené pokyny, aniž je tím dotčena nezávislost soudů nebo různé soudní organizace v Evropské unii.

2.

Uvedené pokyny sledují tyto hlavní cíle:

3.

Členské státy by měly učinit všechny proveditelné kroky k zajištění toho, aby jejich vnitrostátní subjekty příslušné pro vzdělávání soudců, státních zástupců a soudních zaměstnanců v návaznosti na své dosavadní úsilí:

4.

Za účelem dosažení výše uvedených hlavních cílů by členské státy měly podporovat a popřípadě přijmout nová konkrétní opatření s cílem:

5.

Významnou úlohu při praktickém provádění těchto pokynů by měla zastávat EJTN a její členové. Za tímto účelem by měla být přijata odpovídající opatření na posílení EJTN.

6.

S ohledem na dosažení výše uvedených cílů jsou členské státy vyzvány, aby přijaly nezbytná opatření s cílem umožnit členům EJTN zvýšit své příslušné finanční příspěvky do EJTN, a zajistit tak její dlouhodobé fungování.

7.

Komise a členské státy se vyzývají, aby zvážily možnost přezkumu správních postupů týkajících se přidělování finančních prostředků Společenství na projekty v oblasti dalšího vzdělávání soudců, státních zástupců a soudních zaměstnanců, zejména na vzdělávání poskytované subjekty, se kterými Komise uzavřela rámcová partnerství, zejména ERA, EIPA a EJTN, s cílem dalšího zjednodušení těchto postupů a přidělování využitelných finančních prostředků v kratších časových lhůtách.

8.

Členské státy a Komise se vyzývají, aby zajistily rychlé provedení tohoto usnesení. Za tímto účelem se předsednictví a Komise rovněž vyzývají, aby navázaly nezbytné kontakty s evropskými subjekty poskytujícími vzdělávání.

9.

Rada přezkoumá uplatňování těchto pokynů nejpozději do čtyř let po jejich přijetí na základě zprávy předložené Komisí. S ohledem na výsledky takového přezkumu by měla být přijata vhodná opatření za účelem případného dalšího zlepšení situace.