Směrnice Komise 2006/33/ES

ze dne 20. března 2006,

kterou se mění směrnice 95/45/ES, pokud jde o žluť SY FCF (E 110) a oxid titaničitý (E 171)

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 89/107/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravinářských přídatných látek povolených pro použití v potravinách určených k lidské spotřebě [1], a zejména na čl. 3 odst. 3 písm. a) uvedené směrnice,

po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Komise 95/45/ES ze dne 26. července 1995, kterou se stanoví specifická kritéria pro čistotu týkající se barviv pro použití v potravinách [2], stanoví kritéria pro čistotu barviv uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/36/ES ze dne 30. června 1994 o barvivech pro potraviny [3].

(2) Žluť SY FCF (E 110) je povolena podle směrnice 94/36/ES jako barvivo pro použití v určitých potravinách. Podle vědeckých důkazů se za určitých okolností může při výrobě žluti SY FCF vytvářet jako nečistota Sudan I (1-(fenylazo)-2-naftalenol). Sudan I je nepovolené barvivo a nežádoucí látka v potravinách. Její přítomnost ve žluti SY FCF by proto měla být omezena na množství nižší než mez detekce, tj. 0,5 mg/kg. Kritéria pro čistotu žluti SY FCF (E 110) by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(3) Specifikace a analytické techniky pro přídatné látky uvedené v Codex Alimentarius vypracovaném Společným výborem odborníků FAO a WHO pro potravinářské přídatné látky (JECFA) by měly být zohledněny. JECFA zahájila provádění systematického programu, který nahrazuje zkoušku těžkých kovů (jako např. olovo) ve všech stávajících specifikacích pro potravinářské přídatné látky odpovídajícími hodnotami pro jednotlivé dotyčné kovy. Tyto hodnoty pro žluť SY FCF (E 110) by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(4) Oxid titaničitý (E 171) je povolen podle směrnice 94/36/ES jako barvivo pro použití v určitých potravinách. Oxid titaničitý lze vyrábět v krystalických modifikacích jako anatas nebo rutil. Destičková forma rutilového oxidu titaničitého se od anatasové formy liší strukturou a optickými vlastnostmi (perleťovostí). Z technologických důvodů se rutilový oxid titaničitý v destičkové formě používá jako barvivo v potravinách a v potahových vrstvách tablet u doplňků stravy. Dne 7. prosince 2004 uvedl Evropský úřad pro bezpečnost potravin, že používání rutilového oxidu titaničitého v destičkové či amorfní podobě nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko. Kritéria pro čistotu oxidu titaničitého (E 171) by proto měla být změněna, aby se vztahovala jak na anatasovou, tak na rutilovou formu látky.

(5) Směrnice 95/45/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6) Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Příloha směrnice 95/45/ES se mění v souladu s přílohou této směrnice.

Článek 2

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 10. dubna 2007. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi ustanoveními těchto předpisů a této směrnice.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 20. března 2006.

Za Komisi

Markos Kyprianou

člen Komise

[1] Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 27. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

[2] Úř. věst. L 226, 22.9.1995, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/47/ES (Úř. věst. L 113, 20.4.2004, s. 24).

[3] Úř. věst. L 237, 10.9.1994, s. 13. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

Část B přílohy směrnice 95/45/ES se mění takto:

1. Znění týkající se žluti SY FCF (E 110) se nahrazuje tímto:

"E 110 ŽLUŤ SY FCF

Synonyma | CI potravinářská žluť 3, oranžová žluť S |

Definice | Žluť SY FCF se v zásadě skládá z 2-hydroxy-1-(4-sulfonanofenylazo) naftalen-6-sulfonanu disodného a vedlejších barevných látek dohromady s chloridem sodným a/nebo síranem sodným jako základními nebarevnými složkami. Žluť SY FCF se popisuje jako sodná sůl. Jsou povoleny také vápenaté a draselné soli. |

Třída | Monoazo |

Číslo C.I. | 15985 |

EINECS | 220-491-7 |

Chemické názvy | 2-hydroxy-1-(4-sulfonanofenylazo) naftalen-6-sulfonan disodný |

Chemický vzorec | C16H10N2Na2O7S2 |

Molekulová hmotnost | 452,37 |

Obsah | Ne méně než 85 % barevných látek celkem, vypočteno jako sodná sůl E1 %1 cm 555 při cca 485 nm ve vodném roztoku o pH 7 |

Popis | Oranžovočervený prášek nebo zrnka |

Identifikace

A.Spektrometrie | Maximum ve vodě při cca 485 nm při pH 7 |

B.Oranžový roztok ve vodě | |

Čistota

Látky nerozpustné ve vodě | Ne více než 0,2 % |

Vedlejší barevné látky | Ne více než 5,0 % |

1-(fenylazo)-2-naftalenol (Sudan I) | Ne více než 0,5 mg/kg |

Organické sloučeniny jiné než barevné látky: | |

4-aminobenzen-1-sulfonová kyselina 3-hydroxynaftalen-2,7-disulfonová kyselina 6-hydroxynaftalen-2-sulfonová kyselina 7-hydroxynaftalen-1,3-disulfonová kyselina 4,4′-diazoaminodi(benzen sulfonová kyselina) 6,6-oxydi(naftalen-2-sulfonová kyselina) | Celkem ne více než 0,5 % |

Nesulfonované primární aromatické aminy | Ne více než 0,01 % (vypočteno jako anilin) |

Látky extrahovatelné etherem | Ne více než 0,2 % v neutrálním prostředí |

Arzen | Ne více než 3 mg/kg |

Olovo | Ne více než 2 mg/kg |

Rtuť | Ne více než 1 mg/kg |

Kadmium | Ne více než 1 mg/kg" |

2. Znění týkající se oxidu titaničitého (E 171) se nahrazuje tímto:

"E 171 OXID TITANIČITÝ

Synonyma | CI bílý pigment 6 |

Definice | Oxid titaničitý v zásadě sestává z čistého oxidu titaničitého (modifikace anatas a/nebo rutil), který může být pokryt malými množstvími aluminy a/nebo oxidu křemičitého pro vylepšení technologických vlastností výrobku. |

Třída | Anorganická |

Číslo C.I. | 77891 |

EINECS | 236-675-5 |

Chemické názvy | Oxid titaničitý |

Chemický vzorec | TiO2 |

Molekulová hmotnost | 79,88 |

Obsah | Ne méně než 99 % bez zahrnutí aluminy a oxidu křemičitého |

Popis | Bílý až lehce zbarvený prášek |

Identifikace

Rozpustnost | Nerozpustný ve vodě a organických rozpouštědlech. Pomalu se rozpouští v kyselině fluorovodíkové a v horké koncentrované kyselině sírové. |

Čistota

Úbytek hmotnosti sušením | Ne více než 0,5 % (105 °C, 3 hodiny) |

Ztráta vypálením | Ne více než 1,0 % bez zahrnutí těkavých látek (800 °C) |

Oxid hlinitý a/nebo oxid křemičitý | Celkem ne více než 2,0 % |

Látky rozpustné v 0,5 N HCl | Ne více než 0,5 % bez zahrnutí oxidu hlinitého a oxidu křemičitého, a kromě toho pro výrobky obsahující oxid hlinitý a/nebo oxid křemičitý ne více než 1,5 % v prodávaném výrobku. |

Látky rozpustné ve vodě | Ne více než 0,5 % |

Kadmium | Ne více než 1 mg/kg |

Antimon | Ne více než 50 mg/kg při úplném rozpuštění |

Arzen | Ne více než 3 mg/kg při úplném rozpuštění |

Olovo | Ne více než 10 mg/kg při úplném rozpuštění |

Rtuť | Ne více než 1 mg/kg při úplném rozpuštění |

Zinek | Ne více než 50 mg/kg při úplném rozpuštění" |

--------------------------------------------------