31990L0313

Směrnice Rady

ze dne 7. června 1990

o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí

(90/313/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 130s této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

po zvážení zásad a cílů stanovených akčními programy Evropských společenství pro životní prostředí z let 1973 [4], 1977 [5] a 1983 [6], a především akčním programem z roku 1987 [7], který vyzývá zejména k "nalezení způsobů lepšího přístupu veřejnosti k informacím, které jsou v držení orgánů zabývajících se životním prostředím";

vzhledem k tomu, že Rada Evropských společenství a zástupci vlád členských států, kteří se sešli na zasedání Rady, uvádějí ve svém usnesení ze dne 19. října 1987 o pokračování a provádění akčního programu Evropského společenství v oblasti životního prostředí (v letech 1987-1992) [8], že pokládají za důležité, aby se ve shodě s odpovědností, kterou na sebe Společenství a členské státy vzaly, soustředila činnost Společenství i členských států na určité prioritní oblasti, včetně zlepšení přístupu k informacím o životním prostředí;

vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém stanovisku ke čtvrtému akčnímu programu Evropských společenství pro životní prostředí [9] zdůraznil, že "přístup k informacím musí být všem občanům umožněn pomocí zvláštního programu Společenství";

vzhledem k tomu, že přístup k informacím o životním prostředí, které mají v držení orgány veřejné moci, může zároveň přispět k lepší ochraně životního prostředí;

vzhledem k tomu, že jakékoli rozdíly mezi platnými právními předpisy členských států týkajícími se přístupu k informacím o životním prostředí, které jsou v držení orgánů veřejné moci, by mohly vést k vytvoření nerovných podmínek přístupu k informacím o životním prostředí a též nerovných podmínek hospodářské soutěže;

vzhledem k tomu, že všem fyzickým či právnickým osobám ve Společenství je nezbytné zajistit volný přístup k informacím o životním prostředí, které jsou v písemné, vizuální, zvukové či elektronické podobě v držení orgánů veřejné moci, k informacím o činnosti či opatřeních, které nepříznivě ovlivňují nebo by mohly nepříznivě ovlivnit životní prostředí, a o činnostech či opatřeních, které mají sloužit k jeho ochraně;

vzhledem k tomu, že v jistých a přesně stanovených případech může být žádost o informace oprávněně zamítnuta;

vzhledem k tomu, že takové zamítnutí žádosti o poskytnutí informací musí orgán veřejné moci zdůvodnit;

vzhledem k tomu, že žadateli musí být dána možnost se proti takovému rozhodnutí orgánu veřejné moci odvolat;

vzhledem k tomu, že by měl být rovněž zajištěn přístup k informacím o životním prostředí, které jsou v držení organizací veřejně odpovědných za záležitosti životního prostředí a které jsou pod dohledem orgánů veřejné moci;

vzhledem k tomu, že součástí celkové strategie pro šíření informací o životním prostředí musí být i aktivní přístup k informování veřejnosti o stavu životního prostředí;

vzhledem k tomu, že použití této směrnice by mělo podléhat přezkoumání s přihlédnutím k získaným zkušenostem,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cílem této směrnice je zajistit svobodu přístupu k informacím o životním prostředí, které jsou v držení orgánů veřejné moci, a šíření těchto informací a stanovit základní podmínky, za kterých by měly být tyto informace poskytovány.

Článek 2

Pro účely této směrnice se:

a) "informací o životním prostředí" rozumí jakákoli dostupná informace v písemné, vizuální, zvukové či elektronické podobě týkající se stavu vody, ovzduší, půdy, živočichů, rostlin, krajiny a přírodních krajinných útvarů, dále činností (včetně činností, které mají rušivé účinky, jako například hluk) a opatření s nepříznivými či potenciálně nepříznivými účinky na životní prostředí, jakož i o činnostech a opatřeních, které mají za cíl vyjmenované jednotlivé složky chránit, a to včetně správních opatření a programů řízení životního prostředí;

b) "orgánem veřejné moci" rozumí jakýkoli orgán na celostátní, regionální či místní úrovni s příslušnou odpovědností, který má v držení informace o životním prostředí, s výjimkou orgánů s pravomocí soudní a zákonodárnou.

Článek 3

1. S výhradou ustanovení tohoto článku zajistí členské státy, aby orgány veřejné moci byly povinny zpřístupnit informace o životním prostředí všem fyzickým či právnickým osobám, aniž by tyto osoby musely svůj zájem odůvodnit.

Členské státy stanoví náležitosti pro poskytování těchto informací.

2. Členské státy mohou žádost odmítnout, jestliže by souhlas mohl nepříznivě ovlivnit:

- důvěrnost jednání orgánů veřejné moci, mezinárodních vztahů a národní obrany,

- veřejnou bezpečnost,

- záležitosti, které jsou v soudní pravomoci nebo jsou předmětem vyšetřování (včetně disciplinárního řízení) nebo předmětem předběžného šetření,

- obchodní a průmyslové tajemství, včetně ochrany duševního vlastnictví,

- důvěrnost osobních údajů či archivních záznamů,

- materiály poskytnuté třetí stranou bez toho, že by tato strana měla za povinnost tyto materiály poskytnout,

- materiály, jejichž zveřejnění by mohlo prostředí, k němuž se vztahuje, spíše uškodit.

Informace, které jsou v držení orgánů veřejné moci, se poskytují po částech, pokud je možné z nich vyjmout údaje související s výše uvedenými důvody odmítnutí.

3. Žádost o informace může být odmítnuta, jestliže se vztahuje k nedokončeným dokumentům, nezpracovaným údajům či ke sdělením pro vnitřní potřebu orgánu, dále tam, kde je žádost očividně neopodstatněná anebo formulována příliš obecně.

4. Orgán veřejné moci odpoví žadateli co nejdříve, nejpozději však do dvou měsíců. Pokud je žádost zamítnuta, musí být uveden důvod zamítnutí.

Článek 4

Osoba, která se domnívá, že její žádost o informace byla bezdůvodně zamítnuta anebo ignorována anebo odpověď nebyla dostatečná, může požádat o soudní či správní přezkoumání příslušného rozhodnutí ve shodě s platnými vnitrostátními právními předpisy.

Článek 5

Členské státy mohou stanovit za poskytnutí výše zmíněných informací poplatek, jeho výše však nesmí překročit přiměřenou mez.

Článek 6

Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby informace o životním prostředí, které jsou v držení dalších organizací veřejně odpovědných za záležitosti životního prostředí a pod dohledem orgánů veřejné moci, byly poskytovány za stejných podmínek a při dodržení stejných časových termínů, jak je uvedeno v článcích 3, 4 a 5, a to buď prostřednictvím příslušných orgánů veřejné moci, nebo přímo prostřednictvím dané organizace.

Článek 7

Členské státy učiní nezbytné kroky k tomu, aby byly veřejnosti poskytnuty všeobecné informace o stavu životního prostředí, například prostřednictvím pravidelně uveřejňovaných zpráv popisujících stav životního prostředí.

Článek 8

Čtyři roky po dni uvedeném v čl. 9 odst. 1 poskytnou členské státy Komisi souhrn získaných zkušeností, na jejichž základě pak Komise vypracuje zprávu pro Evropský parlament a Radu spolu s návrhem úprav směrnice, které považuje za vhodné.

Článek 9

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 1992. Neprodleně o tom uvědomí Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 10

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 7. června 1990.

Za Radu

předseda

P. Flynn

[1] Úř. věst. C 335, 30.12.1988, s. 5.

[2] Úř. věst. C 120, 16.5.1989, s. 231.

[3] Úř. věst. C 139, 5.6.1989, s. 47.

[4] Úř. věst. C 112, 20.12.1973, s. 1.

[5] Úř. věst. C 139, 13.6.1977, s. 1.

[6] Úř. věst. C 46, 17.2.1983, s.1.

[7] Úř. věst. C 70, 18.3.1987, s. 3

[8] Úř. věst. C 289, 29.10.1987, s. 3.

[9] Úř. věst. C 156, 15.6.1987, s. 138.

--------------------------------------------------