1)

Musí být článek 25 nařízení č. 1215/2012 (1) vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na dohodu o volbě příslušného soudu, v níž se smluvní strany usazené ve Spojeném království, a tedy (nyní) ve třetím státě, dohodnou, že soudy členského státu Evropské unie jsou příslušné k projednání sporů z této smlouvy, i když smlouva, na jejímž základě byla tato dohoda uzavřena, nemá žádnou další vazbu na tento členský stát, jehož soud byl zvolen za příslušný? Uplatní se proto zásady uvedené v rozhodnutí Soudního dvora ve věci Inkreal, C-566/22, ze dne 8. února 2024 (2) stejným způsobem i v případě, že datum uzavření dohody o volbě příslušného soudu mezi dvěma smluvními stranami se sídlem ve Spojeném království spadá ještě do období před koncem přechodné fáze „brexitu“ dne 31. prosince 2020, ale žaloba byla podána až poté, co „brexit“ nabyl účinnosti? To při zohlednění skutečnosti, že smluvní vztah mezi těmito (nyní) státními příslušníky třetích zemí nemá žádnou další vazbu na zvolený členský stát Evropské unie (k tomu však viz body 13 a 14 odůvodnění nařízení č. 1215/2012), a navíc čl. 50 odst. 3 SEU (Smlouva o Evropské unii ze dne 26. října 2012, Úř. věst. C 326/1, 13) obecně vylučuje použitelnost unijních Smluv pro Spojené království po „brexitu“.

V případě, že Soudní dvůr Evropské unie odpoví ohledně použitelnosti článku 25 nařízení č. 1215/2012 v posuzovaném vztahu s třetí zemí záporně, vyvstávají další níže uvedené otázky:

2)

Musí být článek 68 nařízení č. 1215/2012 vykládán v tom smyslu, že s konečnou platností vyloučil použitelnost Úmluvy ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 299, dále jen „Bruselská úmluva“ ) (3) – a to i v řízení s vazbou na Spojené království (s přihlédnutím k „brexitu“) –, takže členský stát Evropské unie již v současné době nemá možnost tuto úmluvu použít?

3)

Musí být článek 69 nařízení č. 1215/2012 ve znění „Seznamu 3“ oznámeného podle článku 76 (4) téhož nařízení, jakož i čl. 55 třináctá odrážka Bruselské úmluvy vykládány v tom smyslu, že s konečnou platností vyloučily použitelnost smlouvy uzavřené mezi Spojeným královstvím a Rakouskem o vzájemném uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsané ve Vídni dne 14. července 1961, a protokolu ji pozměňujícího podepsaného v Londýně dne 6. března 1970 i ve vztahu ke Spojenému království (s přihlédnutím k „brexitu“), takže v řízení s vazbou na Spojené království (s přihlédnutím k „brexitu“) již není možné tuto mezinárodní smlouvu ze dne 14. července 1961 použít? To také při zohlednění skutečnosti, že podle čl. 70 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 jsou úmluvy podle článku 69 téhož nařízení i nadále použitelné ve věcech, na něž se toto nařízení nevztahuje. Může být proto po „brexitu“ státní smlouva uzavřená s Rakouskou republikou, která již byla v minulosti „nahrazena“ primárním právem, mezi těmito státy podle čl. 70 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 zpětně prohlášena ve vztahu ke Spojenému království za znovu použitelnou (takzvané „obživnutí státní smlouvy“)?

V případě kladné odpovědi: Vztahovalo by se takové „obživnutí“ také na oblast působnosti – v tomto ohledu obdobného – článku 56 Bruselské úmluvy?

4)

Musí být čl. 50 odst. 3 SEU vykládán v tom smyslu, že brání použitelnosti, resp. „obživnutí“článků 17 a 18 Bruselské úmluvy i ve vztahu ke Spojenému království (s přihlédnutím k „brexitu“), pokud jde o řízení zahájené v Rakousku mezi dvěma účastníky řízení se sídlem ve Spojeném království, kteří se ve smlouvě – uzavřené mezi nimi dne 6. května 2020 – dohodli na výlučné příslušnosti rakouského Handelsgericht Wien (Vídeňský obchodní soud, Rakousko)? Má v tomto ohledu úprava obsažená v čl. 50 odst. 3 SEU přednost před článkem 66 Bruselské úmluvy, podle kterého Bruselská úmluva „[platí] na dobu neurčitou“?

5)

Pokud by Soudní dvůr Evropské unie dospěl ve smyslu výše uvedených otázek 2) až 4) k závěru, že Bruselská úmluva je použitelná – i ve vztahu ke Spojenému království – přednostně, vyvstává následující otázka:

Brání zásadě přednostní použitelnosti Bruselské úmluvy právní úprava ve Spojeném království, podle níž je použitelnost této úmluvy výslovně vyloučena i v případě dohod o volbě příslušného soudu uzavřených před účinností „brexitu“ [viz právní úprava Spojeného království platná do 29. února 2024 vyplývající z čl. 82 odst. 1 písm. b) bodu i) Regulations 4–25 Civil Jurisdiction and Judgments (amendments etc) (EU Exit) Regulations 2019 (Sl 2019/479), která je v projednávaném případě zřejmě stále použitelná vzhledem k okamžiku podání žaloby (30. června 2023)]?

V případě záporné odpovědi: Je rakouský soud při zkoumání účinnosti dohody o výlučné volbě rakouského soudu uzavřené dne 6. května 2020 (tedy před „brexitem“) mezi dvěma britskými společnostmi přesto vázán tímto – v právu Spojeného království stanoveným – vyloučením použitelnosti Bruselské úmluvy podle čl. 82 odst. 1 písm. b) bodu i) Regulations 4–25 Civil Jurisdiction and Judgments (amendments etc) (EU Exit) Regulations 2019 (Sl 2019/479), zejména z důvodu aplikační přednosti primárního práva, což by v zásadě bránilo účinnému výkonu rozhodnutí ve Spojeném království (poslední otázka předpokládá ve smyslu otázky 3) pozbytí účinnosti smlouvy uzavřené mezi Spojeným královstvím a Rakouskem o vzájemném uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsané ve Vídni dne 14. července 1961, a protokolu ji pozměňujícího podepsaného v Londýně dne 6. března 1970)?