1)

Brání unijní smysl a účel osvobození dle čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice 2006/112/ES (1) vnitrostátnímu ustanovení – čl. 20 odst. 1 bodu 6 [Ley 37/1992, de 28 de diciembre, del Impuesto sobre el Valor Añadido (zákon č. 37/1992 ze dne 28. prosince 1992, o dani z přidané hodnoty, dále jen „zákon o DPH“)] – které obsahuje požadavek, aby služby v rámci činnosti osvobozené od daně byly přímé a výlučné [„a) tyto služby jsou využity přímo a výlučně v rámci takové činnosti a jsou pro její výkon nezbytné“], když je takový požadavek vykládán ve vztahu k úklidu v odvětví zdravotnictví jakožto službě, která není v rámci tohoto odvětví osvobozeného od daně využívána výlučně, nicméně je svou organizací a uspořádáním jedinečná, technická, komplexní a naprosto nezbytná?

2)

Brání unijní smysl a účel osvobození dle čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice 2006/112/ES takovému výkladu článku 20 odst. 1 bodu 6 [zákona o DPH], který ztotožňuje nevýlučnost poskytování služby pro danou činnost s narušením hospodářské soutěže, aby v mezích unijního práva a za současné kombinace vnitrostátních a unijních mezí bylo osvobození odmítnuto? Má důsledkem meze spočívající v „nenarušení hospodářské soutěže“ být odmítnutí osvobození od daně bez ohledu na míru účinnosti narušení, když jej účastníci nijak nezpochybňují (věc C-801/03, bod 48), neboť mají za to, že jakékoli osvobození je porušením obecné zásady daňové povinnosti, kterou SDEU uznává?