1)

Musí být článek 13 směrnice 85/374/EHS (1), jak byl vyložen v rozsudku ze dne 25. dubna 2002 (Maria Victoria Gonzalez Sanchez v. Medicina Asturiana SA., C 183/00), podle něhož se poškozený může dovolávat jiných systémů smluvní nebo mimosmluvní odpovědnosti založených na jiných důvodech než těch, které stanoví tato směrnice, vykládán v tom smyslu, že osoba poškozená vadným výrobkem se může domáhat náhrady škody po původci škody na základě obecného systému odpovědnosti za zavinění, přičemž se může dovolávat zejména skutečnosti, že výrobek byl udržován v oběhu, že nebyla splněna povinnost obezřetnosti s ohledem na rizika, která výrobek představuje, nebo obecněji že míra bezpečnosti tohoto výrobku není dostatečná?

2)

Je článek 11 směrnice 85/374, podle kterého práva přiznaná poškozenému podle této směrnice zanikají uplynutím desetileté lhůty, která počíná běžet dnem, kdy byl výrobek, který způsobil škodu, uveden do oběhu, v rozporu s ustanoveními článku 47 Listiny základních práv Evropské unie z toho důvodu, že zbavuje poškozeného, který utrpěl progresivní škodu způsobenou vadným výrobkem, práva na přístup k soudu?

3)

Musí být článek 10 směrnice 85/374, který jako počátek běhu tříleté promlčecí lhůty stanoví „den, kdy se žalobce dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě“, vykládán tak, že tato lhůta může začít běžet až ode dne, kdy je znám celý rozsah škody, zejména stanovením data ustálení zdravotního stavu, které je definováno jako okamžik, od kterého se stav osoby, která utrpěla škodu na zdraví, již dále nevyvíjí, tudíž v případě progresivní patologie nezačne promlčecí lhůta běžet, a nikoli ode dne, kdy se škoda související s vadným výrobkem definitivně projevila, bez ohledu na její pozdější vývoj?