1)

Musí být právní důsledky pokynů k nákupu finančních produktů, které spotřebitel usazený ve státě A (v projednávané věci Itálie) udělil na základě trvalého obchodního vztahu bance usazené ve státě B (v projednávané věci Rakousko), posuzovány podle práva, jehož použití vyplývá z článku 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 (1) o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I), pokud podmínky pro použití článku 6 nařízení Řím I sice byly splněny v okamžiku udělení jednotlivých pokynů, avšak nikoliv již v době navázání obchodního vztahu a strany si v této době pro celý obchodní vztah v souladu s článkem 3 nařízení Řím I zvolily právo státu B?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Použije se výjimka stanovená v čl. 6 odst. 4 písm. a) nařízení Řím I, pokud banka na základě smlouvy zřídí účty pro spotřebitele usazeného v jiném členském státě a následně pro něj na základě jeho pokynů nakupuje finanční produkty, které jsou připisovány ve prospěch uvedených účtů, přičemž spotřebitel může pokyny udělovat (rovněž) prostřednictvím komunikace na dálku?

3)

V případě kladné odpovědi na první otázku a záporné odpovědi na druhou otázku: Musí být volba práva provedená před splněním podmínek pro použití článku 6 nařízení Řím I, po splnění těchto podmínek považována za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS (2) ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách [omissis], pokud v jejím rámci nebylo upozorněno na právní důsledky čl. 6 odst. 2 nařízení Řím I?