a)

dožadující stát (v tomto případě Spojené království) je stranou EÚLP a provádí Úmluvu ve svém vnitrostátním právu na základě Human Rights Act, 1998 (zákon o lidských právech z roku 1998);

b)

použití dotčených opatření na vězněné osoby, které již vykonávají trest uložený soudem, bylo soudy Spojeného království [včetně Supreme Court of the United Kingdom) (Nejvyšší soud Spojeného království)] považováno za slučitelné s Úmluvou;

c)

stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva může i nadále podat každá osoba, včetně dotčeného jednotlivce, pokud byl předán;

d)

neexistuje žádný důvod domnívat se, že by jakékoli rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva nebylo dožadujícím státem provedeno;

e)

v důsledku toho je soud přesvědčen, že nebylo prokázáno, že by předání osoby představovalo skutečné riziko porušení článku 7 Úmluvy nebo Ústavy;

f)

není namítáno, že by předání osoby bránil článek 19 Listiny;

g)

článek 49 Listiny se nevztahuje na soudní řízení ani na vynesení rozsudku;

h)

nebylo tvrzeno, že existují důvody se domnívat, že existuje významný rozdíl v použití článku 7 Úmluvy a článku 49 Listiny;