—

zrušil, v důsledku protiprávnosti čl. 76 odst. 1a rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008, kterým se stanoví prováděcí opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu, ve znění rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 12. června 2023  (1), Informaci o měsíční výši a výplatě důchodů, a z téhož důvodu i všechny informace o měsíční výši a výplatě nároků vystavené po vystavení Informace o měsíční výši a výplatě důchodů;

—

uložil Evropskému parlamentu povinnost vystavit nové informace o měsíční výši a výplatě nároků z doplňkového dobrovolného systému důchodového pojištění žalobce s uvedením částky, která by vyplývala z článku 76 prováděcích opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu ve znění před rozhodnutím z roku 2023, a to jak ve vztahu k Informaci o měsíční výši a výplatě důchodů, tak ke všem následným informacím o měsíční výši a výplatě důchodů vystaveným po uvedeném datu;

—

uložil Evropskému parlamentu povinnost, na základě těchto nových informací o měsíční výši a výplatě důchodů, zachovat částky již vyplácené žalobci z titulu nároků z doplňkového dobrovolného systému důchodového pojištění a vyplatit rozdíl mezi částkou podle Informace o měsíční výši a výplatě důchodů (a následných informací o měsíční výši a výplatě důchodů vystavených do vyhlášení rozsudku) a částkou, která by vyplývala z článku 76 prováděcích opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu ve znění před rozhodnutím z roku 2023, jakož i příslušné zákonné úroky plynoucí ode dne, kdy měl být uvedený rozdíl vyplacen, do úplného zaplacení; a

—

uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 27 odst. 2 rozhodnutí Evropského parlamentu 2005/684/ES, Euratom (2) ze dne 28. září 2005 o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu (dále jen „statut“), který stanoví, že nabytá práva nebo budoucí nároky z doplňkového dobrovolného systému důchodového pojištění zůstávají zachovány v plném rozsahu, a z porušení čl. 25 odst. 2 jednacího řádu Evropského parlamentu, podle kterého může předsednictvo stanovit zvláštní podmínky jen pro nabytí nových práv a budoucích nároků.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty a ochrany práv nabytých žalobcem před přijetím rozhodnutí z roku 2023, neboť neexistuje žádné odůvodnění ani vážení proti sobě stojících zájmů, které by uvedenou změnu dovolovalo.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení podstaty základního práva na vlastnictví podle článku 17 Listiny, obecné zásady poslanecké nezávislosti a zásady rovnosti. Opatření přijatá rozhodnutím z roku 2023 zbavují nárok žalobce na důchod, chráněný článkem 17 Listiny, jeho podstaty, neboť nerespektují minimální standardy vyžadované judikaturou ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, a navíc zasahují do podstaty minimálního obsahu nároku žalobce na důchod vyplývajícího z doplňkového dobrovolného systému důchodového pojištění. Stejně tak jsou výše uvedená opatření v rozporu s obecnou zásadou poslanecké nezávislosti, jejímž projevem je nárok žalobce na důchod, a zásadou rovnosti, protože nestanoví obdobná opatření pro důchodová práva současných poslanců Evropského parlamentu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality, neboť opatření přijatá rozhodnutím z roku 2023 vůbec neváží dotčené zájmy; v obecné rovině sledují cíl obecného zájmu, který však s ohledem na konkrétní okolnosti věci související s doplňkovým dobrovolným systémem důchodového pojištění, jenž byl zaveden samotným Evropským parlamentem, není legitimní, a jsou v každém případě mnohem více zatěžující než opatření, která mohla být přijata.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z nenaplnění legitimního očekávání, neboť Evropský parlament žalobci soustavně poskytoval konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění o tom, že nabyté důchodové nároky budou respektovány a po vyčerpání aktiv Fondu převezme právní odpovědnost na sebe.