—

nejprve odložil výkon rozhodnutí a výzvy k úhradě č. 7030000946, a to z právních a skutkových důvodů podrobně uvedených v projednávané žalobě, a

—

konstatoval, že žalobkyně není pasivně legitimována, jelikož adresáty vytýkaných skutečností měly být společnosti, s nimiž byly uzavřeny dotčené smlouvy o poskytování služeb, a to vše z právních a skutkových důvodů podrobně uvedených v projednávané žalobě;

—

poté konstatoval, že žalobkyně s ohledem na dotčené smlouvy o poskytování služeb a předložené příslušné doklady neporušila prováděcí opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu v souvislosti s žádostmi týkajícími se prostředků přidělených skupině Evropské lidové strany (ELS) v rámci rozpočtové položky 400, a to z právních a skutkových důvodů, které jsou podrobně uvedeny v projednávané žalobě, a

—

prohlásil za neplatné či neúčinné, a v každém případě s konečnou platností zrušil rozhodnutí generálního tajemníka skupiny Evropské lidové strany (ELS) ze dne 5. června 2023 a související výzvu k úhradě č. 7030000946;

—

podpůrně a podmínečně v případě, který žalobkyně nepředpokládá, že skutečnosti vytýkané v rozhodnutí budou potvrzeny, určil, že vrácení části částky (odpovídající 54 889,99 eur) uložené výzvou k úhradě č. 7030000946 je promlčeno nebo nárok na ni zanikl, a

—

prohlásil za neúčinnou výzvu k úhradě č. 7030000946 nebo ji zrušil a přepočítal veškeré částky dlužné třetími osobami, které obdržely platby uvedené v dokumentech, nebo ještě podpůrněji dotyčnou osobou, v menším rozsahu, který může být určen na základě projednávané žaloby;

—

uložil žalovaným náhradu veškerých nákladů řízení a nákladů vynaložených žalobkyní v souvislosti s tímto řízením a obecněji s obhajobou v souvislosti se spornými skutečnostmi, které jsou jí vytýkány.

—

První žalobní důvod vycházející z odpovědnosti ELS a Evropského parlamentu za kontroly plateb, které jsou předmětem dotčených smluv. Žalobkyně tvrdí, že není odpovědná, neboť měla legitimní očekávání, že dotčené smlouvy byly legální, což vyplývalo z pozitivního výsledku (ex ante a ex post) kontrol a kontrol prováděných revizní skupinou zmocněnou podle zvláštního režimu stanoveného nařízením.

—

Druhý žalobní důvod vycházející z nevymahatelnosti dotčených částek z důvodu promlčení nebo zániku nároku na ně. Vzhledem k uplynutí lhůty stanovené v čl. 98 odst. 2 finančního nařízení a následné pětileté promlčecí lhůtě použitelné na základě článku 105 tohoto nařízení není již většina částek účtovaných ve výzvě k úhradě (v celkové výši 54 889,99 eur) vymahatelná. Napadené rozhodnutí a výzva k úhradě byly totiž vydány po uplynutí pětileté lhůty, která začíná běžet od okamžiku, kdy byl unijní orgán obvykle schopen uplatnit údajný dluh (v projednávané věci měly jak ELS, tak Parlament k dispozici všechny informace a dokumenty, aby mohly včas vznést formální námitky).

—

Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatku pasivní legitimace žalobkyně a neexistence její objektivní odpovědnosti. Žalobkyně zjevně nemá pasivní legitimaci, jelikož adresáty vytýkaných skutečností měly být – pokud vůbec – společnosti, které poskytovaly služby, na které byly uzavřeny dotčené smlouvy. Stejně tak žalobkyně nemůže být v tomto ohledu objektivně odpovědná, neboť neexistuje žádné pravidlo, které by tuto odpovědnost stanovilo, a navíc žalobkyně neměla žádnou pravomoc ovlivňovat nebo kontrolovat třetí osoby (poskytovatele služeb), které jsou zcela nezávislé bez vztahu podřízenosti.

—

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality. Výzva k úhradě vydaná vůči žalobkyni je v rozporu se zásadou proporcionality stanovenou v čl. 101 odst. 2 písm. c) finančního nařízení. Dotčené ustanovení totiž stanoví, že „[p]říslušná schvalující osoba může od inkasa stanovené pohledávky nebo její části upustit […] c), pokud je inkaso v rozporu se zásadou proporcionality“. V projednávané věci je tedy zjevné, že došlo k zásadnímu porušení této zásady, jelikož L. Comi byla vždy přesvědčena o správnosti a legalitě svého vlastního chování, pokud jde o prostředky přidělené skupině ELS v rámci rozpočtové položky 400 (jelikož nikdy neměla k dispozici informace o opaku a vždy jednala jako – až dodnes aktivní – člen skupiny ELS). Zásada proporcionality je porušena i v souvislosti se skutečností, že je nesporné, že financování bylo použito pro účely, pro které bylo poskytnuto, přičemž rozhodnutí se týká pouze (chybné a nepodložené) otázky, jakým způsobem byly tyto služby poskytovány.

—

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že nebyla uvedena pravidla, která byla údajně porušena, což mělo za následek porušení práva žalobkyně na obhajobu. Přestože rozhodnutí odkazuje na údajné porušení prováděcích opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu v souvislosti s žádostmi týkajícími se prostředků přidělených Evropské lidové straně (ELS) v rámci rozpočtové položky 400, nebylo upřesněno, která pravidla byla porušena, aby mohla být konstatována neplatnost či protiprávnost dotčených smluv, a tudíž vrácení neoprávněně vyplacených částek. Především nebylo ani upřesněno, která pravidla žalobkyně údajně porušila. Odkaz na údajnou objektivní odpovědnost je totiž rovněž zcela obecný a postrádá odůvodnění. Tyto důvody potvrzují, že výtky vůči žalobkyni jsou zcela neopodstatněné.

—

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že jednotlivé smlouvy o poskytování služeb neobsahují žádné nesrovnalosti a v každém případě z toho, že žalobkyně nenese odpovědnost. I kdyby byla pravda, že pro část služeb poskytovaných na základě těchto smluv o poskytování služeb využili jednotliví poskytovatelé pomocných třetích subjektů – fyzických nebo právnických osob, které jsou rovněž součástí téže skupiny podniků – nijak by to nevyvrátilo okolnost, že tyto služby byly skutečně poskytnuty, a tudíž musí být odměněny. Mimoto případná neexistence smluv a faktur mezi poskytovateli služeb vybranými žalobkyní a pomocnými třetími subjekty využívanými těmito poskytovateli zajisté neznamená, že by to vedlo k nesrovnalosti, kterou lze přičíst žalobkyni. Pokud vůbec, jednalo by se totiž o porušení daňových předpisů nebo vnitroskupinových vztahů mezi různými podniky, což se ostatně týká pouze italského práva. Žádná z výše uvedených skutečností tedy nemůže mít jakoukoli souvislost s unijní právní úpravou zmíněnou v rozhodnutí. V důsledku toho je i z těchto důvodů zřejmé, že jednotlivé meritorní vytýkané skutečnosti uvedené v rozhodnutí jsou zcela neopodstatněné.