—

Pokud jde o ochranu typu stanoviště „útesy“ (kód 1170), nesleduje napadené nařízení již žádný legitimní cíl, kterého má dosáhnout. Definice typu stanoviště „útes“ uvedená v příloze I směrnice o stanovištích, kterou Německo použilo k odůvodnění, je podle žalobce příliš neurčitá. Komise nepostupovala správně, když tuto definici nezpochybnila.

—

Oblasti, na které se vztahují omezení rybolovu stanovená napadeným nařízením, jsou vymezeny příliš široce a jdou nad rámec toho, co bylo nezbytné pro ochranu stanovišť.

—

V rozsahu, v němž napadené nařízení slouží k ochraně typu biotopu „druhově bohaté oblasti štěrku, hrubého písku a lasturového štěrku mořských a pobřežních oblastí“, nebylo v této souvislosti podle názoru žalobce prokázáno, že by omezení rybolovu bylo nezbytné k ochraně tohoto typu biotopu.

—

Přezkum vhodnosti omezení rybolovu stanovených v napadeném nařízení není podle žalobce možný, neboť odborné základy pro opatření k řízení rybolovu, jež předložilo Německo, již nejsou dostatečné. Komise nepostupovala údajně správně, když tyto základy nezpochybnila.

—

Kromě toho byly ve východní části lokality Sylter Aussenriff stanoveny výjimky z některých omezení odlovu v případě tradičního rybolovu krabů, ale nikoli pro jiné rybolovné techniky, které mají srovnatelně nepatrný dopad na stanoviště.

—

Navíc podle žalobce nebylo rybolovem krabů možné odůvodnit zákaz vztahující se na 55 % Amrum Bank. Dopady rybolovu krabů na písčitá dna byly dostatečně prozkoumány řadou studií. Významné dopady na přírodní stanoviště v podobě písečných břehů jsou tak podle žalobce vyloučeny.

—

Pro vynětí části lokality Sylter Aussenriff z omezení rybolovu není podle žalobce žádné odborné zdůvodnění, čímž je zpochybněno omezení rybolovu v celé lokalitě.