—

na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí č. SRB/ES/2022/18 ze dne 11. dubna 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do SRF v rozsahu, v němž se týká žalobců;

—

na základě článku 277 SFEU prohlásil, že se neuplatní následující ustanovení nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí (1), prováděcího nařízení (2) a nařízení v přenesené pravomoci (3):

—

uložil žalovanému náhradu všech nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení, k němuž mělo dojít tím, že pravidla pro výpočet příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) stanovená v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí a v nařízení v přenesené pravomoci neodrážejí skutečnou velikost ani skutečné riziko institucí.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality, k němuž mělo dojít tím, že mechanismus příspěvků předem do SRF, který je upraven v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí a v nařízení v přenesené pravomoci, je založen na posouzení, které uměle zhoršuje rizikový profil velkých francouzských institucí, a vede tedy k nepřiměřené vysokému příspěvku.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty, k němuž mělo dojít tím, že výpočet výše příspěvků předem stanovený v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí, v nařízení v přenesené pravomoci a v prováděcím nařízení nelze dostatečně dopředu přesně předvídat a tento výpočet nezávisí ani tak na situaci a rizikovém profilu instituce, jako spíše na její relativní situaci ve vztahu k ostatním přispívajícím institucím. Žalobci se nakonec domnívají, že Komise podle článku 290 SFEU neměla být zodpovědná za vymezení ukazatelů rizika v rámci nařízení v přenesené pravomoci, jelikož tato kritéria mají při určování výše příspěvků mimořádně strukturální a rozhodující funkci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy, k němuž mělo dojít tím, že v napadeném rozhodnutí nebyly náležitě zohledněny všechny ukazatele rizika.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení stran stanovení korekčního koeficientu. Žalobci namítají nesprávné právní posouzení, jelikož SRB, který vycházel z nesprávného výkladu několika ustanovení nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí, stanovil zjevně příliš vysoký korekční koeficient.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o omezení používání neodvolatelných platebních příslibů, jelikož v napadeném rozhodnutí není přesně a podrobně uvedeno, proč je nutné stanovit strop pro používání neodvolatelných platebních příslibů (dále jen „NPP“) na 15 % a jako záruku přijímat pouze hotovost.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení. Žalobci v tomto ohledu tvrdí, že rizika procykličnosti a likvidity, jichž se dovolává SRB za účelem omezení využití NPP, jsou neopodstatněná, a to zejména s ohledem na specifické vlastnosti NPP a kontext jejich využívání.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení. Žalobci tvrdí, že SRB vychází z nesprávného výkladu ustanovení, která umožňují využití NPP, když na základě abstraktní analýzy stanoví stejné opatření pro všechny instituce, a dále že připravuje tato ustanovení o užitečný účinek, jelikož podíl NPP je systematicky a bez dostatečného odůvodnění omezen na právními předpisy stanovené minimum.