—

Režim III ZFM je režimem existujících podpor (a nikoli nových podpor), který Komise schválila rozhodnutími z let 2007 a 2013. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když Komisi zprostil povinnosti podrobit režim III ZFM řízení o přezkumu existujících podpor podle čl. 108 odst. 1 SFEU a článků 21 až 23 nařízení (EU) 2015/1589.

—

Požadavek, aby zisky plynuly z činností fakticky a fyzicky vykonávaných na Madeiře, nesmí být vykládán v tom smyslu, že zohlednit lze jen dodatečné náklady společností zaregistrovaných v oblasti ZFM související s odlehlostí této oblasti, že daňová zvýhodnění se mohou vztahovat jen na zisky pocházející z činností přímo zatížených takovými dodatečnými náklady a že jsou vyloučeny činnosti vykonávané mimo Madeiru společnostmi s licencí v ZFM a vyvíjejícími činnost na mezinárodní úrovni.

—

Tribunál pochybil, když nevysvětlil soudržnost podaného výkladu pojmu „činnosti fakticky a fyzicky vykonávané v regionu“ v kontextu režimu veřejných podpor s mezinárodními daňovými standardy OECD (a samotné EU).

—

Tribunál se dopustil nesprávního právního posouzení, když pro účely výkladu pojmu „činnosti fakticky a fyzicky vykonávané v regionu“ nezohlednil judikaturu Soudního dvora týkající se místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy společnosti. Tribunál vyložil unijní právní předpisy nesprávně, v rozporu se základními zásadami unijního práva, konkrétně se svobodou usazování a volným pohybem osob, služeb a kapitálu ve smyslu článku 45 SFEU a následujících, a s rozhodovací praxí Komise týkající se veřejných podpor pro nejvzdálenější regiony.

—

Tribunál dospěl k nesprávnému závěru, že Komise neuložila portugalským orgánům povinnost použít metodiku definice pracovních míst v „přepočtu na plné pracovní úvazky“ (FTE) a v „ročních pracovních jednotkách“ (RPJ). Napadené rozhodnutí a předběžné rozhodnutí zahájit řízení jsou s tímto závěrem v rozporu v každém ohledu.

—

Pro účely výpočtu požadavku režimu III ZFM týkajícího se vytvoření/zachování pracovních míst je napadené rozhodnutí stiženo nesprávným právním posouzením, když je v něm použita metodika definice pracovních míst v „FTE“ a v „RPJ“, neboť ve vztahu k režimu ZFM je nutné uplatnit pojem „pracovní místo“ tak, jak vyplývá z vnitrostátního pracovního práva.

—

Napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením v rozsahu závěru, že Komise toliko uvedla, že vnitrostátní orgány nepoužily metodiku umožňující zkontrolovat existenci a trvalou povahu pracovních míst u příjemců režimu III, přičemž Komise nekritickým uplatněním institutů FTE a RPJ dospěla k závěru, že údajně nebyl splněn požadavek na vytvoření/zachování pracovních míst.

—

Tribunál obrátil důkazní břemeno, protože prokázat, že portugalské orgány nebyly schopny zkontrolovat existenci ani trvalou povahu vykázaných pracovních míst, měla Komise. Komise měla povinnost označit společnosti s licencí v ZFM, které údajně zneužily přijaté podpory.

—

Napadeným rozsudkem bylo porušeno právo Portugalské republiky na účinnou procesní obranu a obecné zásady unijního práva, a sice zásada právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a řádné správy.