1. 

Touto předběžnou otázkou se Consiglio di Stato táže Soudního dvora na význam a působnost pojmu „námořní kabotáž“ ve smyslu nařízení (EHS) č. 3577/92 ( 2 ) pro účely jeho případného použití na okolnosti projednávané věci. Komise nicméně vyjádřila předběžnou pochybnost o pravomoci Soudního dvora rozhodovat o položené otázce, což musí být přezkoumáno bez ohledu na to, že sama Komise nakonec navrhuje uvedenou pochybnost odmítnout. Pokud jde o věc samu, nemám pochybnosti o použitelnosti pojmu „námořní kabotáž“ na okolnosti projednávané věci.

2.

Článek 1 nařízení č. 3577/92 stanoví v odstavci 1 následující:

„Volný pohyb služeb v námořní dopravě uvnitř členského státu (námořní kabotáž) platí od 1. ledna 1993 pro všechny majitele lodí ze Společenství provozující lodě registrované v členském státě a plující pod vlajkou tohoto členského státu, pokud tyto lodě vyhovují všem podmínkám pro provoz kabotáže v daném členském státě, včetně lodí registrovaných v registru EUROS, po schválení tohoto registru Radou.“

3.

Podle článku 2 nařízení č. 3577/92 se pro jeho účely:

4.

Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 3577/92 platí:

„Odchylně se z oblasti působnosti tohoto nařízení dočasně vyjímají tyto služby námořní dopravy provozované ve Středomoří a podél pobřeží Španělska, Portugalska a Francie:

[…]“

5.

V souladu s čl. 5 odst. 1 Dohody mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací, „[a]niž jsou dotčeny jiné zvláštní dohody mezi smluvními stranami týkající se poskytování služeb (včetně Dohody o vládních [veřejných] zakázkách, pokud se týká poskytování služeb), mají poskytovatelé služeb, včetně společností v souladu s přílohou I, právo poskytovat služby na území jiné smluvní strany po dobu nepřekračující 90 skutečně odpracovaných dní za kalendářní rok.“

6.

Článek 17 přílohy I Dohody mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací zní takto:

„V souvislosti s poskytováním služeb podle článku 5 této dohody je zakázáno:

7.

Článek 18 přílohy I uvedené Dohody zní takto: „Článek 17 této přílohy se použije na společnosti založené podle práva některého členského státu Evropského společenství nebo Švýcarska, které mají sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovnu na území některé smluvní strany.“

8.

Článek 19 téže přílohy zní takto:

„Poskytovatel služeb, který je oprávněn poskytovat službu nebo kterému bylo vydáno odpovídající povolení, může za účelem jejího poskytnutí dočasně vykonávat svou činnost ve státě, kde je služba poskytována, za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům, v souladu s touto přílohou a přílohami II a III.“

9.

Článek 224 Codice della navigazione ( 4 ) (dále jen „plavební zákon“) stanoví následující:

„1.   Služba kabotáže mezi přístavy Italské republiky je v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 vyhrazena majitelům lodí Společenství, jejichž plavidla jsou zaregistrována v členském státě a plaví se pod vlajkou uvedeného členského státu, za předpokladu, že tato plavidla splňují veškeré podmínky k výkonu kabotáže v tomto členském státě.

2.   Ustanovení odstavce 1 se vztahují na lodě, které poskytují námořní službu v přístavech, přístavištích a na plážích“.

10.

Předběžná otázka vyvstala ve sporu mezi společnostmi Alpina River Cruises GmbH a Nicko Tours GmbH, tedy švýcarskou společností, která je majitelkou lodi, a německou společností, která používá motorovou loď Bellissima plavící se pod švýcarskou vlajkou, na jedné straně a italskými orgány na straně druhé ve věci zamítnutí povolení proplout italským pobřežním mořem pro říční výletní loď provozovanou uvedenými společnostmi ze strany italských orgánů.

11.

Společnosti Alpina River Cruises a Nicko Tours zorganizovaly sedmidenní výletní plavbu, která zahrnovala odjezd z Benátek, průjezd Benátskou lagunou až po město Chioggia, další plavbu po řece Pád a návrat do Benátek stejnou cestou. V průběhu plavby musela loď „Bellissima“ proplout úsekem po moři mezi přístavy Chioggia a Porto Levante, v ústní řeky Pád, jelikož nemůže proplout průplavem Brondolo, který spojuje přístav Chioggia s řekou Pád.

12.

Italské orgány odmítly povolit plavbu v úseku Chioggia – Porto Levante s odůvodněním, že článek 224 plavebního zákona – který odkazuje na nařízení č. 3577/92 – vyhrazuje námořní kabotáž lodím plujícím pod vlajkou členského státu.

13.

Společnosti Alpina River Cruises a Nicko Tours podaly správní žalobu, kterou Tribunale administrativo regionale per il Veneto (regionální správní soud pro Benátsko) zamítl. Consiglio di Stato, k němuž byl podán kasační opravný prostředek, položil projednávanou předběžnou otázku.

14.

Položená předběžná otázka zní takto:

„Je třeba nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 vykládat v tom smyslu, že se vztahuje na výletní plavby uskutečňované mezi přístavy téhož členského státu, přičemž v těchto přístavech nenastupují a nevystupují různí cestující, jelikož dotčené výletní plavby začínají nástupem a končí výstupem stejných cestujících ve stejném přístavu členského státu?“

15.

Consiglio di Stato má za to, že použití nařízení č. 3577/92 – a jeho důsledek, tedy vyhrazení plavby, jako je plavba plánovaná společnostmi Alpina River Cruises a Nicko Tours, majitelům lodí Společenství – závisí na tom, zda pojem „námořní kabotáž“ nebo „služby námořní dopravy“ ve smyslu článku 2 uvedeného nařízení zahrnuje výletní plavby, které začínají nástupem a končí výstupem stejných cestujících ve stejném přístavu členského státu, ačkoli projíždí dalšími přístavy uvedeného členského státu.

16.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 14. ledna 2013.

17.

Písemná vyjádření předložili účastníci původního řízení, vláda Italské republiky a Komise.

18.

Účastníci řízení byli vyzváni k podání písemných vyjádření k tomu, zda článek 5 Dohody mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací o volném pohybu osob, ve spojení s články 18 a 19 přílohy I uvedené Dohody, může vést k tomu, že podmínky stanovené v nařízení č. 3577/92 pro služby námořní dopravy uvnitř členských států uskutečňované loděmi plujícími pod vlajkou členského státu se vztahují také na služby námořní dopravy uvnitř členských států, které nepřesáhnou 90 dnů v kalendářním roce a jsou uskutečňovány prostřednictvím lodí plujících pod švýcarskou vlajkou.

19.

Italská vláda byla vyzvána k podání písemného vyjádření k tomu, zda jsou podle jejího názoru lodě plující pod švýcarskou vlajkou podle práva či správní praxe Italské republiky oprávněny uskutečňovat výletní plavby ve vnitřních vodách Italské republiky a zda má za to, že Dohoda mezi EU a Švýcarskem je v tomto ohledu relevantní. Pro případ kladné odpovědi byly italské orgány vyzvány k podání vysvětlení, proč úřad přístavu Chioggia přestal v projednávané věci uplatňovat rozhodnutí Ministerio della Marina Mercantile ze dne 1. června 1957 uvedené v předkládacím usnesení.

20.

Jednání konaného dne 24. října 2013 se účastnila společnost Alpina River Cruises a Komise. Italská vláda se jednání neúčastnila, ani neodpověděla na otázky položené Soudním dvorem a uvedené v bodech 18 a 19.

21.

Společnosti Alpina River Cruises a Nicko Tours mají za to, že otázka by měla být přeformulována tak, aby směřovala také k přezkumu, zda do působnosti nařízení č. 3577/92 spadá výletní plavba uskutečněná ve vnitřních vodách s jedinou výjimkou plavby po moři trvající zhruba jednu hodinu. Pokud se nařízení č. 3577/92 vztahuje pouze na „námořní“ kabotáž, tedy „na moři“, služba uskutečněná téměř výhradně ve vnitřních vodách by podle jejich názoru zjevně nespadala do jeho působnosti, a neměla by tedy být zakázána na základě článku 224 plavebního zákona. Požadovaná služba tedy podle jejich názoru měla být povolena na základě rozhodnutí Ministerio della Marina Mercantile ze dne 1. června 1957, kterým bylo stanoveno pravidlo o povolení námořní plavby mezi přístavy Chioggia a Porto Levante lodím poskytujícím služby hlavně ve vnitřních vodách.

22.

Obě společnosti zdůrazňují, že projednávaná věc se liší od věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 9. března 2006, Komise v. Španělsko ( 5 ), neboť geologické vlastnosti Benátské laguny nejsou srovnatelné s geologickými vlastnostmi řeky, jako je řeka Vigo. Nakonec tvrdí, že sporná služba nespadá pod pojem „kabotáž“, který podle jejich názoru znamená přepravu zboží nebo cestujících mezi dvěma různými místy, kdežto v této věci jde o službu začínající a končící v témže přístavu.

23.

Italská vláda tvrdila, že výletní plavba, jako je plavba v projednávané věci, představuje „službu námořní dopravy uvnitř členského státu“, a tudíž jde o „námořní kabotáž“ ve smyslu nařízení č. 3577/92, přičemž uvedla, že s ohledem na cíl liberalizace sledovaný uvedeným nařízením je třeba vyhnout se restriktivnímu výkladu jeho pojmů.

24.

Komise úvodem tvrdí, že nařízení č. 3577/92 se na projednávaný případ neuplatní, jelikož neodkazuje na lodě plující pod vlajkou třetích států, jako je Švýcarská konfederace.

25.

Bez ohledu na to se domnívá, že je třeba Consiglio di Stato odpovědět, protože se zdá, že norma obsažená v článku 224 plavebního zákona se vztahuje výhradně na služby spadající pod pojem „námořní kabotáž“, na který odkazuje nařízení č. 3577/92. Odkaz na dané nařízení v uvedeném ustanovení tak podle jejího názoru znamená, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodnout o předběžné otázce.

26.

Pokud jde o věc samou, Komise upozorňuje na čl. 6 odst. 1 nařízení č. 3577/92, z něhož jednoznačně vyplývá, že výletní plavby spadají pod pojem „námořní kabotáž“. Vzhledem k tomu, že výletní plavby spadají do působnosti nařízení, Komise má za to, že je třeba vyhnout se takovému výkladu, jehož důsledkem by bylo vyloučení významného množství výletních plaveb. Neměl by tedy být přijat výklad navrhovaný společnostmi Alpina River Cruises a Nicko Tours, který ostatně nemá oporu ani ve smyslu nařízení č. 3577/92, ani v jeho cílech.

27.

Pokud jde o otázku položenou Soudnímu dvoru ohledně článku 5 Dohody mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací, společnosti Alpina River Cruises a Nicko Tours na jedné straně a Komise na druhé straně se shodly v tom, že uvedená Dohoda neobsahuje zvláštní odkaz na služby námořní kabotáže, ani neupřesňuje způsob uplatnění podmínek stanovených v tomto ohledu nařízením č. 3577/92. Nicméně vzhledem k tomu, že Dohoda se vztahuje na poskytování služeb obecně a nevylučuje výslovně služby námořní kabotáže, je třeba mít za to, že i tyto služby jsou v Dohodě zahrnuty.

28.

Z článku 5 Dohody, ve spojení s články 18 a 19 její přílohy I, podle společností Alpina Rivers Cruises a Nicko Tours vyplývá, že švýcarské společnosti, které jsou majitelkami lodí (tedy společnosti založené podle švýcarského práva a usazené na švýcarském území), jsou oprávněny dočasně – maximálně po dobu 90 dnů za rok – poskytovat služby námořní kabotáže v členském státě, pokud splňují stejné podmínky, jaké tento členský stát ukládá vlastním majitelům lodí. Komise se domnívá, že mezi uvedené podmínky patří podmínka, že služba musí být poskytována loděmi registrovanými v Itálii a plujícími pod italskou vlajkou.

29.

Na první pohled by se mohlo zdát, že otázka položená Consiglio di Stato není ve svém doslovném znění relevantní. Ať již dopravní služba, která je předmětem sporu, spadá pod pojem „námořní kabotáž“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 3577/92, nebo pod něj nespadá, je jisté, že v obou případech je uplatnění uvedeného nařízení vyloučeno. V prvním případě proto, že se nařízení vztahuje pouze na majitele lodí Společenství, kteří používají lodě registrované v členském státě a plují pod vlajkou uvedeného členského státu. Ve druhém případě proto, že se nařízení č. 3577/92 nevztahuje na říční dopravu.

30.

Otázka však není irelevantní a ve skutečnosti má smysl, jelikož italské právo nevylučuje z říční dopravy majitele lodí, které nejsou registrovány ve Společenství. Pokud by dotčená výletní plavba nemohla být kvalifikována jako „námořní kabotáž“ – ve smyslu nařízení č. 3577/92, ačkoli o to teď nejde –, bylo by následně třeba ji kvalifikovat jako říční dopravu, včetně důsledků, které z toho podle vnitrostátního práva vyplývají pro řešení sporu v původním řízení.

31.

Společnosti Alpina River Cruises a Nicko Tours požádaly o přeformulování otázky položené předkládajícím soudem tak, aby bylo možné také přezkoumat, zda do působnosti nařízení č. 3577/92 spadají výletní plavby uskutečňované ve vnitřních vodách s jedinou výjimkou plavby po moři trvající zhruba jednu hodinu.

32.

Podle mého názoru je třeba otázku přeformulovat, jelikož by se měla soustředit i na otázku uvedenou společnostmi Alpina River Cruises a Nicko Tours.

33.

Consiglio di Stato totiž položil otázku v tom smyslu, že určující skutečností při vymezení pojmu „námořní kabotáž“ nebo „služby námořní dopravy“ podle článku 2 nařízení č. 3577/92 je, zda daný pojem zahrnuje výletní plavby, které začínají nástupem a končí výstupem stejných cestujících ve stejném přístavu členského státu, ačkoli projíždí jinými přístavy uvedeného členského státu.

34.

Podle mého názoru je však určující především to, zda se jedná o námořní dopravu či nikoli. Diskuze mezi účastníky řízení se totiž týkala této konkrétní otázky, na které v konečném důsledku záleží řešení věci samé.

35.

Je tomu tak proto, že okolnost, zda k nástupu a výstupu stejných cestujících dojde v tomtéž přístavu členského státu či nikoli, je irelevantní, když z čl. 6 odst. 1 nařízení č. 3577/92 jasně vyplývá, že „výletní plavby“ spadají do působnosti uvedeného nařízení a tudíž v každém případě představují přepravní službu ve smyslu jeho článků 1 a 2.

36.

Komise vyjádřila pochybnost ohledně pravomoci Soudního dvora rozhodovat o projednávané předběžné otázce. Především tvrdila, že nařízení č. 3577/92 není v žádném případě přímo použitelné na případ projednávaný v původním řízení, jelikož uvedené nařízení se nevztahuje na lodi plující pod švýcarskou vlajkou.

37.

Sama Komise nicméně vyjasnila pochybnost týkající se pravomoci, když uvedla, že předpis použitelný v projednávané věci – článek 224 plavebního zákona – vyhrazuje službu kabotáže „v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 3577/92“ majitelům lodí, jejichž plavidla jsou zaregistrována v členském státě a plaví se pod vlajkou uvedeného členského státu, za předpokladu, že splňují veškeré podmínky k výkonu kabotáže v tomto členském státě.

38.

Konkrétně vykládá Komise vnitrostátní ustanovení takto: kdyby dotčená služba za okolností projednávané věci nepředstavovala „námořní kabotáž“ v souladu s nařízením, výhrada v něm obsažená by se neuplatnila, a to s tím důsledkem, že majitelé lodí ze třetích zemí by mohli poskytovat dotčené služby.

39.

Za těchto podmínek podle Komise odkaz vnitrostátního předpisu na nařízení č. 3577/92 znamená, že Soudní dvůr má pravomoc o otázce rozhodnout. Komise poukazuje na ustálenou judikaturu ( 6 ) a v konečném důsledku má za to, že v tomto případě vnitrostátní právo odkazuje na ustanovení unijního práva „za účelem určení pravidel použitelných na situaci, která sama o sobě nespadá do působnosti unijního práva ( 7 )“.

40.

Jak nedávno připomněl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 7. listopadu 2013 ( 8 ), „[p]okud vnitrostátní právní předpisy přizpůsobí řešení situací, které nespadají do působnosti dotčeného unijního aktu, řešením upraveným uvedeným aktem, aby se tak zajistilo stejné zacházení pro vnitřní situace a pro situace upravené unijním právem, existuje jasný zájem Unie na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením nebo pojmům převzatým z unijního práva jednotného výkladu bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit […]“.

41.

Vyvstává tak otázka, zda má Komise pravdu, když na základě ustálené judikatury Soudního dvora navrhuje zamítnout námitku nepřípustnosti, kterou sama vznesla. Na tuto otázku není zjevná odpověď, ale pokud jsem správně porozuměl smyslu vnitrostátního ustanovení, mám za to, že Soudní dvůr nemůže prohlásit nedostatek vlastní pravomoci. Důvody jsou následující.

42.

Dotčené vnitrostátní ustanovení, tedy čl. 224 odst. 1 italského plavebního zákona, je z našeho pohledu rozhodně zvláštní. Proto je vhodné znovu připomenout jeho doslovné znění: „Služba kabotáže mezi přístavy Italské republiky je v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 vyhrazena majitelům lodí Společenství, jejichž plavidla jsou zaregistrována v členském státě a plaví se pod vlajkou uvedeného členského státu za předpokladu, že tato plavidla splňují všechny podmínky k výkonu kabotáže v tomto členském státě.“

43.

Italský zákon tedy „vyhrazuje“ službu kabotáže výhradně majitelům lodí Společenství a odkazuje na ustanovení nařízení č. 3577/92. Klíčem k dotčenému ustanovení je právě dosah slova „vyhrazuje“.

44.

Takto totiž italský zákonodárce provedl dvojí úkon „zahrnutí“ a „vyloučení“ zároveň.

45.

Zaprvé čl. 224 odst. 1 plavebního zákona čistě „deklaratorně“ opakuje to, co stanoví nařízení č. 3577/92 s přímým účinkem, tedy že služba kabotáže je v Itálii otevřená majitelům lodí Společenství. To je „zahrnující“ účinek vnitrostátního ustanovení.

46.

Zadruhé, a to je obzvláště zajímavé, má dotčené ustanovení „konstitutivní“ účinek – v tom smyslu, že jde o účinek, který nevyplývá z nařízení č. 3577/92 – spočívající ve „vyloučení“ těch, kdo nejsou majiteli lodí Společenství, a to také ve smyslu samotného nařízení č. 3577/92, z poskytování služeb kabotáže v Itálii.

47.

Takto, tedy prostřednictvím tohoto dvojího a současného úkonu, použil italský zákonodárce pojem „námořní kabotáž“ z nařízení č. 3577/92 nejen ke zopakování ustanovení posledně uvedeného nařízení, ale především za účelem vyloučení, neboli uzavření přístupu ke službám kabotáže těm, kdo nejsou majiteli lodí Společenství, také ve smyslu samotného nařízení.

48.

Ve výsledku má rozhodnutí italského zákonodárce nerozšířit svobodu poskytování služeb nad rámec toho, co vyplývá přímo z nařízení č. 3577/92, podobu odkazu, který chápu jako přímý a bezpodmínečný ( 9 ). Jde o přímý odkaz v rozsahu, v jakém je výslovný a jednoznačný, a je bezpodmínečný v rozsahu, v jakém nepodléhá jakémukoli splnění okolností. Služby námořní kabotáže, k nimž je přístup uzavřen pro majitele lodí, které nejsou registrovány ve Společenství, „jsou“ tytéž služby, k nimž je přístup zaručen majitelům lodí Společenství, a v obou případech odpovídají definici ve smyslu nařízení č. 3577/92.

49.

Za těchto okolností italský zákon plně odpovídá požadavku stanovenému v ustálené judikatuře Soudního dvora, která potvrzuje jeho pravomoc určit pravidla použitelná na situaci, jež sama o sobě nespadá do působnosti unijního práva ( 10 ). Jde totiž o případ, kdy „vnitrostátní právní předpisy přizpůsobí řešení situací, které nespadají do působnosti dotčeného unijního aktu, řešením upraveným uvedeným aktem, aby se tak zajistilo stejné zacházení pro vnitřní situace a pro situace upravené unijním právem […] ( 11 )“. V projednávané věci jde o pojem „námořní kabotáž“, kterému se má dostat stejného zacházení ve vnitřních situacích jako v situacích upravených nařízením č. 3577/92.

50.

Stejně jako Komise mám tedy za to, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodnout o projednávané předběžné otázce.

51.

Jak jsem uvedl, otázkou, která vyžaduje odpověď nad rámec vymezený předkládajícím soudem, je otázka, zda za „námořní kabotáž” ve smyslu nařízení č. 3577/92 lze považovat poskytování přepravních služeb, jejichž trasa vede z velmi malé části po moři.

52.

Mám za to, že odpověď na tuto otázku musí být odůvodněna stejně jasně a přímo, jako odpověď Soudního dvora na otázku položenou ve výše uvedené věci Komise v. Španělsko.

53.

Jak tvrdí generální advokát Tizzano v bodě 21 stanoviska ve výše uvedené věci Komise v. Španělsko, „[n]ení […] pochyb o tom, že vody zálivu Vigo jsou vodami mořskými, což dle znění uvedených ustanovení [nařízení č. 3577/92] stačí [ ( 12 )] k tomu, aby na nich provozovaná doprava byla považována právě za dopravu ‚po moři‘ “. Toto odůvodnění Soudní dvůr přijal za své v bodech 25 a 26 výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko.

54.

V projednávané věci je taktéž nesporné, že část trasy lodi „Bellissima“ vede po moři. Jde sice o velmi krátkou část, ve srovnání s celou trasou uvedené lodi, ale je podle mého názoru dostačující ke kvalifikaci přepravní služby jako námořní kabotáže, neboť článek 2 nařízení č. 3577/92 nevymezuje tuto kategorii ve vztahu k celé trase nebo její části, a tudíž je s ohledem na cíl sledovaný uvedeným nařízením třeba zvolit výklad umožňující kvalifikovat jako námořní kabotáž jakoukoli dopravu, jejíž trasa vede, i kdyby jen minimálně, po moři.

55.

Slovy Soudního dvora ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Španělsko, „[p]ro výklad ustanovení práva Společenství je namístě vzít do úvahy nejen jeho znění, ale zároveň kontext, ve kterém se nachází, a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí ( 13 )“. A v případě nařízení č. 3577/92 je jeho cílem „uplatnění volného pohybu služeb na námořní kabotáž, za podmínek a s výhradou výjimek, které stanoví ( 14 )“. S ohledem na to výklad, který by vylučoval z pojmu námořní kabotáž přepravní služby, jejichž trasa vede po moři jen krátce, „by znamenal vyloučit z liberalizace, která je cílem nařízení, řadu potenciálně významných služeb námořní dopravy ( 15 )“.

56.

Je určitým paradoxem, že výše uvedené znamená, že přepravní služba poskytovaná společnostmi Alpina River Cruises a Nicko Tours je vyloučena z působnosti nařízení č. 3577/92, a tudíž z liberalizace, která je jeho cílem. Bylo by však větším paradoxem, kdybychom přijali návrh společností Alpina River Cruises a Nicko Tours, což by vedlo k tomu, že z liberalizace by byly vyloučeny lodi registrované v členských státech a plující pod jejich vlajkami, pokud by jejich trasy vedly i jen minimálně po moři.

57.

V této souvislosti je důležité pouze to, aby Soudní dvůr přijal definici námořní kabotáže, která umožní nejlepší dosažení cíle sledovaného nařízením č. 3577/92 vůči jeho přirozeným adresátům, tedy členským státům, a zároveň jejich státním příslušníkům. Je přitom třeba mít na zřeteli, že liberalizace služeb musí být vůči třetím státům dosaženo prostřednictvím zvláštních dohod; právě takovou dohodou je dohoda uzavřená mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací, která nicméně není v projednávané věci použitelná.

58.

Nic z výše uvedeného by totiž nebylo zpochybněno dopadem, který by v projednávané věci mohla mít Dohoda mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací na použitelnost nařízení č. 3577/92. Soudní dvůr vyzval účastníky řízení, aby se k možnému dopadu uvedené dohody vyjádřili.

59.

Mám za to, že otázku použitelnosti Dohody na projednávaný spor lze vyřešit bez větších obtíží, pokud je sporná dopravní služba poskytována nepřetržitě od března do listopadu, jak bylo možné vyvodit na jednání z odpovědi právního zástupce společnosti Alpina River Cruises na otázku položenou Soudním dvorem. To znamená, že se zcela zjevně jedná o službu přesahující 90 pracovních dní v kalendářním roce, což samo o sobě postačuje k vyloučení použitelnosti uvedené Dohody, která zakazuje pouze omezení poskytování služeb, jež nepřesahují uvedené časové omezení.

60.

Vzhledem k předcházejícím úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na položenou otázku odpověděl následovně:

„Přepravní služba, jako je služba, která je předmětem sporu v původním řízení, představuje službu námořní dopravy uvnitř členského státu ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 3577/92“.