[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 7.6.2006

KOM(2006) 275 v konečném zněníSvazek I

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře

Ve strategických cílech na období 2005–2009 Komise zdůraznila „specifickou potřebu komplexní námořní politiky zaměřené na rozvoj vzkvétající námořní ekonomiky a využití úplného potenciálu námořních činností environmentálně udržitelným způsobem.“ Na základě sdělení ze dne 2. března 2005 rozhodla, že Zelená kniha o budoucí námořní politice, kterou má Komise přijmout v první polovině roku 2006, by měla být prvním krokem k vytvoření takové komplexní námořní politiky EU.

V souladu s těmito rozhodnutími Komise přijala zelenou knihu. Na zelenou knihu by se mělo nahlížet v souvislosti s politikou EU v oblasti udržitelného rozvoje, neboť se tato kniha zabývá jednou její částí. V rámci lisabonské agendy usiluje v námořní oblasti o stimulování růstu a zaměstnanosti udržitelným způsobem, který zajistí ochranu mořského prostředí. Přitom uznává klíčovou úlohu, kterou oceány sehrávají při zvyšování kvality života rostoucího počtu občanů EU, kteří žijí, pracují a tráví dovolenou v pobřežních regionech.

Spojnicí mezi uvedenými prvky jsou moře a oceány, které obklopují náš světadíl a naše nejvzdálenější regiony a plní celou řadu funkcí. Mají nejen vlastní vnitřní hodnotu, ale poskytují zdroje, z nichž vycházejí veškeré námořní činnosti. Zelená kniha je reakcí na mandát pracovní skupiny pro námořní záležitosti pod vedením řídící skupiny komisařů, jež měla prověřit hospodářské činnosti Evropanů, které souvisejí s oceány a moři nebo na ně mají dopad, jakož i související politiky, s cílem nalézt lepší způsoby, které by Evropanům umožnily větší a udržitelné využívání oceánů.

Očekává se, že zelená kniha podnítí rozsáhlou diskusi mezi zúčastněnými stranami a na všech úrovních správy. Komise tuto diskusi podpoří a pomůže organizovat.

Obsah zelené knihy

Obecný úvod přibližuje současnou situaci a odůvodňuje vznik knihy. Naše politiky v oblasti námořní dopravy, průmyslu, pobřežních regionů, energetiky v pobřežních vodách, rybolovu, mořského prostředí, socio-ekonomické soudržnosti a v dalších příslušných oblastech se dosud vyvíjely samostatně a nikdo se nezabýval otázkou, jak je lze spojit, aby se vzájemně posilovaly. Nastala proto správná doba k propojení všech uvedených prvků, aby tak mohla vzniknout nová vize řízení našeho vztahu k oceánům.

Cílem zelené knihy je proto zahájit diskusi o budoucí námořní politice EU, jež by k oceánům a mořím přistupovala uceleně.

V úvodu je uvedeno, že námořní politika by měla být zakotvena v lisabonské strategii a zároveň odrážet zásady řízení založeného na ekosystému, a taktéž se zdůrazňuje, že akce na úrovni EU je potřebná pouze v případech, kdy by znamenala přidanou hodnotu pro akci na vnitrostátní a místní úrovni.

Kapitola 2: Udržení vedoucí úlohy Evropy v udržitelném námořním rozvoji

Druhá kapitola se zabývá hospodářským významem námořní ekonomiky i vyhlídkami jejího růstu a určuje zdroje její konkurenceschopnosti. Věnuje se aktivům, jež má námořní ekonomika k dispozici díky mořskému prostředí, poznatkům o oceánech, tvořivosti podniků a odborným znalostem pracovníků působících v různých odvětvích, a klade otázku, jak mohou veřejné orgány přispět k maximalizaci těchto aktiv. V kapitole jsou dále zkoumány vzájemné vztahy mezi hospodářskými odvětvími, jakož i předpisový rámec.

V kapitole je vyjádřena potřeba, aby růst námořních odvětví ve světě rychle postupující globalizace i nadále vycházel z inovačních produktů. V souladu s touto potřebou se v kapitole odkazuje na stávající programy Společenství na podporu výzkumu a inovací a je navrhován integrovanější přístup, jenž by zahrnoval činnosti členských států.

V kapitole je i zdůrazněna zásadní úloha tematické strategie o mořském prostředí při zajišťování environmentální udržitelnosti, jakož i význam právních předpisů o námořní bezpečnosti.

Rozebírají se možné kroky pro zvrácení stávajícího trendu snižování počtu Evropanů, kteří se rozhodnou pro námořnické profese, jakož i kroky pro zvyšování kvality pracovních míst.

Tato kapitola rovněž vítá vývoj integrovanějšího přístupu, jímž se v současnosti zabývá soukromý sektor („seskupování“), a navrhuje, jak by se mohlo vytvořit právní prostředí pro námořní odvětví. Uvedený oddíl vybízí k diskusi o zjednodušení, a to na základě případů doložených zúčastněnými stranami, v nichž právní předpisy vypracované pro potřeby a cíle jedné politiky mohly mít nezamýšlené a rozporuplné dopady na jiné námořní cíle. Kapitola rovněž obsahuje diskusi o rozpacích v souvislosti s možnou akcí ES, pokud jde o námořní rejstříky a zřízení nepovinného rejstříku EU.

Kapitola odkazuje na potřebu zohlednit nové úkoly, jimž námořní svět čelí, dále se zabývá účinky celosvětové změny klimatu, popisuje některé příklady slibného vývoje v oblasti energetiky a zmiňuje značný potenciál „modrých“ biotechnologií .

Kapitola 3: Maximalizace kvality života v pobřežních regionech

Tato kapitola se zabývá zvláštní úlohou pobřežních regionů v námořních záležitostech. Věnuje se významu zdravého mořského prostředí pro kvalitu života rostoucího počtu občanů. Zkoumá různá ohrožení pobřeží i jeho obyvatel, jakož i způsoby, jak těmto hrozbám čelit a učinit z nich příležitosti. Zmiňuje také klíčovou úlohu námořního cestovního ruchu v rámci místních ekonomik a uvádí, jak zajistit jeho další zdravý rozvoj. Závěrem se kapitola věnuje i tomu, jak nejlépe řídit složité vztahy mezi námořními a pozemními činnostmi za účelem jejich vzájemného posílení.

Kapitola 4: Poskytnutí nástrojů pro řízení našeho vztahu k oceánům

Tato kapitola se věnuje celé řadě důležitých nástrojů na podporu udržitelného řízení našeho vztahu k oceánům a mořím.

Zabývá se druhem údajů o oceánech a mořích i o souvisejících lidských činnostech, které je nutno poskytnout, a uvádí potřebu zřídit rozsáhlou síť EU pro údaje o mořích a dále integrovat a rozvíjet stávající sítě, které mají za cíl určovat pohyby plavidel v pobřežních vodách EU.

V zájmu regulace hospodářských činností v pobřežních vodách vyzývá tato kapitola k zavádění systémů územního plánování, přičemž navazuje na přístup využívající řízení založené na ekosystému, který již navrhovala tematická strategie o mořském prostředí. Závěrem se rovněž zabývá důležitou úlohou, již může sehrávat finanční podpora ES pro pobřežní regiony, především pak v podobě strukturálních fondů (ERDF, ESF) a Fondu soudržnosti.

Kapitola 5: Správa

V rámci EU

Nové vnímání oceánů a moří vyvolává pochyby o tradičních odvětvových a zeměpisně omezených přístupech a hovoří pro integrovanější podobu tvorby politiky, která je založena na zásadě subsidiarity. Technický rozvoj, včetně pokroku v oblasti monitorování moří a dohledu nad nimi, umožnil integraci datových služeb v dosud nevídaném rozsahu. Úspor z rozsahu, které technologie umožňují, se nejlépe dosáhne prostřednictvím integrovaných politik. Výkon práva na moři se nejlépe uskuteční koordinovaným využíváním vzácných a finančně náročných disponibilních zdrojů členských států. Tato kapitola se podrobněji vyjadřuje k dopadům vypracování integrované námořní politiky a uvádí některé obecné zásady pro tvorbu námořní politiky. V kapitole se rovněž navrhuje možné rozdělení činností mezi ES a členské státy při provádění územního plánování.

Námořní správa by měla využít zkušeností získaných v regionech v oblasti koordinace odvětvových politik, spolupráce zaměřené na příklady správné praxe a partnerství se zapojením zúčastněných stran.

Tato kapitola rovněž poukazuje na nízký stupeň integrace různých činností mnoha členských států v pobřežních vodách. Naznačuje, že by bylo přínosné jak v oblasti funkcí, tak na úrovni států podniknout kroky k větší koordinaci a spolupráci.

Obsahuje rovněž zmínku o zařazení nových činností do společného námořního prostoru EU (včetně pobřežní lodní dopravy mezi členskými státy), jakož i nápad zřídit pobřežní stráž EU. Nárůst různých protiprávních činností, včetně obchodu s lidmi a terorismu, je v této kapitole označen jako faktor, který činí potřebu lepší koordinace stávajících vnitrostátních zdrojů a společného získávání nových prostředků ještě naléhavější. Kapitola zdůrazňuje i rostoucí zapojení námořního loďstva členských států do civilních činností.

Na mezinárodní scéně

V této kapitole se uvádí, že námořní politika musí mít i mezinárodní rozměr, neboť světové oceány jsou navzájem propojeny a pravidla se mnohdy vytvářejí v celosvětovém měřítku. Námořní politika vskutku překračuje ze své podstaty hranice Evropy. Otázky, jakými jsou například změna klimatu, mořské prostředí a ochrana biologické rozmanitosti, lodní doprava a rybolov, se nejlépe právně upravují na základě mezinárodních pravidel. Pokud tedy EU rozvíjí nové nápady v oblasti námořní politiky, bude se o ně chtít podělit s mezinárodním společenstvím. Pokud zaznamená potřebu nových mezinárodních pravidel, bude chtít svým dílem přispět k jejich zavádění, a to tím, že se bude podílet na jejich tvorbě. Pokud však akce na mezinárodní úrovni selže, musí se EU ujmout svých povinností a zvážit své možnosti akce podle Smlouvy. Pokud se některým třetím zemím nedostává kapacity nebo účinné správy pro uplatňovaní pravidel schválených na mezinárodní úrovni, bude EU v zájmu zlepšení usilovat o použití svých nástrojů vnější politiky. V kapitole se závěrem jasně uvádí, že ačkoli evropská námořní politika vyžaduje obecný rámec, při jejím provádění bude nutno přihlédnout ke skutečnostem a rozdílům daným evropskými zeměpisnými souvislostmi.

Kapitola 6: Obnova evropského námořního dědictví a potvrzení evropské námořní identity

Tato kapitola se věnuje tomu, jak lze ve spojení s ostatními námořními odvětvími podporovat činnosti související s námořním dědictvím a jak vzděláním přispívat k rozvoji společné vize o úloze oceánů v našich životech. Dalším zamýšleným cílem je rovněž zlepšení obrazu námořních profesí a zvýšení výkonnosti námořních odvětví.

Kapitola 7: Další kroky – proces konzultací

Tato kapitola zdůrazňuje závazek Komise naslouchat zúčastněným stranám během procesu konzultací, který bude probíhat do konce června 2007. Do konce roku 2007 Komise předloží Radě a Evropskému parlamentu sdělení, které bude shrnovat výsledky procesu konzultací a navrhne další kroky.