[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 12.7.2005

KOM(2005)276 v konečném znění

2005/0127(COD)

2005/0128(CNS)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

která se týká trestních opatření k prosazování práv duševního vlastnictví

Návrh

RÁMCOVÉHO ROZHODNUTÍ RADY

pro posílení trestního rámce pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví {SEC(2005)848}

(předloženy Komisí)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

ODůVODNěNÍ NÁVRHU

Padělání, pirátství a obecněji porušování práv duševního vlastnictví jsou neustále rostoucím jevem, který dnes nabývá mezinárodního rozměru a představuje vážnou hrozbu pro národní hospodářství a státy. Rozdíly ve vnitrostátních systémech trestního práva, které jsou mimo jiné škodlivé pro řádný chod vnitřního trhu, znesnadňují účinné potírání padělání a pirátství. Vedle hospodářských a sociálních důsledků, které vyvolávají, způsobují padělání a pirátství rovněž problémy při ochraně spotřebitelů, zejména pokud se jedná o zdraví a bezpečnost. Rozvoj používání internetu umožňuje okamžité a globální rozšiřování pirátských výrobků. Také se ukazuje, že tento jev je čím dál více spojený s organizovanou trestnou činností. Boj proti tomuto jevu má tedy pro Společenství velký význam. Padělání a pirátství se skutečně staly činnostmi stejně přitažlivými jako další trestné činnosti organizované ve velkém měřítku, jako je např. nedovolený obchod s drogami. Skutečně umožňují dosáhnout vysokých potenciálních zisků bez rizika vysokých zákonných sankcí. Proto musí směrnici 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví doplnit trestní ustanovení týkající se posílení a zlepšení boje proti padělání a pirátství. Vedle opatření, řízení a náhrad občanskoprávní a správní povahy stanovených podle uvedené směrnice 2004/48/ES představují v určitých případech také trestní sankce prostředek k prosazování práv duševního vlastnictví[1].

Počátek harmonizace byl položen vstupem v platnost dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS), kterou se stanoví minimální ustanovení o prostředcích k prosazování práv duševního vlastnictví v obchodu. Tyto prostředky zahrnují provádění trestních řízení a sankcí, avšak v právních řádech jednotlivých členských států Společenství jsou ještě velké rozdíly, které držitelům práva duševního vlastnictví neumožňují využívat stejnou úroveň ochrany na celém území Společenství. Pokud se jedná o trestní sankce, existují značné rozdíly, zejména s ohledem na trestní sazby stanovené vnitrostátními právními řády.

Co se týče vlivu na základní práva, je třeba zdůraznit, že tato iniciativa má přímo za cíl provést v praxi čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv, který říká, že „duševní vlastnictví je chráněno“; tento cíl provádí sbližováním právních předpisů, přičemž respektuje tradice a rozdílné soudní systémy členských států a další základní práva a zásady uznávané touto listinou. Druhy trestů byly vybrány na základě závažnosti daného chování za použití čl. 49 odst. 3 Listiny, podle něhož nesmí být výše trestu nepřiměřená trestnému činu.

Vzhledem k tomu, že sledovaný cíl je možné lépe realizovat na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity uvedenou v článku 5 Smlouvy.

Stávající ustanovení týkající se otázek spadajících pod hlavu VI Smlouvy o EU mají být doplněna rámcovým rozhodnutím.

OBSAH NÁVRHU

Článek 1

Tímto článkem se vymezuje předmět a oblast působnosti směrnice. Jedná se o trestní opatření nezbytná k prosazování práv duševního vlastnictví. Stejně jako ve směrnici 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví zahrnuje výraz „práva duševního vlastnictví“ veškerá práva duševního vlastnictví . Stejně jako čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, podle něhož „duševní vlastnictví je chráněno“, je oblast působnosti trestní ochrany horizontální.

Směrnici lze použít na všechna porušení práv duševního vlastnictví stanovená právním řádem Společenství nebo vnitrostátními právními řády členských států, jako např. směrnicí 2004/48/ES. Prohlášení Komise 2005/295/ES, které se týká článku 2 směrnice 2004/48/ES, stanoví seznam těchto práv[2]. Použije se, aniž jsou tím dotčeny přísnější předpisy stanovené v členských státech.

Článek 2

Tímto článkem se vymezuje pojem právnické osoby uváděný ve směrnici.

Článek 3

Jedná se o článek, který zavazuje členské státy označit za trestný čin jakékoliv úmyslné porušení práva duševního vlastnictví, pokud je spácháno v obchodním měřítku. Směrnice uvádí i pokus, spolupachatelství a návod. Kritérium obchodního měřítka je převzato z článku 61 dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS) uzavřené dne 15. dubna 1994, která spojuje všechny členy Světové obchodní organizace. Článek 61 dohody TRIPS říká, že „členové stanoví trestní řízení a tresty používané alespoň pro úmyslné činy padělání výrobní nebo obchodní značky nebo pro činy pirátství, které poškozují autorské právo, spáchané v obchodním měřítku. Sankce budou zahrnovat tresty odnětí svobody nebo pokuty dostačující k odstrašení a budou odpovídat výši trestů za přestupky odpovídající závažnosti. Ve zvláštních případech budou možné sankce rovněž zahrnovat zajištění, konfiskaci a zničení daného zboží a všech prostředků a nástrojů, které v zásadě sloužily ke spáchání přestupku. Členové budou moci stanovit trestní řízení a tresty používané na ostatní činy porušující práva duševního vlastnictví, zvláště pokud jsou páchány vědomě a v obchodním měřítku.“

Protiprávní jednání musí být úmyslné, to znamená, že čin musí být vědomý, ať už se jedná o porušení práv duševního vlastnictví nebo o pokus o takové porušení, spolupachatelství při něm či návod k němu. Toto nezpochybňuje zvláštní systémy odpovědnosti, které byly ustanoveny, jako systém odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb stanovený články 12 až 15 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu[3].

Článek 4

Tento článek se týká sankcí: kromě odnětí svobody u fyzických osob stanoví řadu sankcí, které mohou být použity jak pro fyzické, tak pro právnické osoby: jedná se o pokuty, konfiskaci majetku náležejícího odsouzené osobě, ať se jedná o zboží, které je předmětem sporu, nebo o prostředky, nástroje nebo podklady, které v zásadě sloužily k výrobě nebo k rozšiřování příslušného zboží. Pro zvláštní případy jsou stanoveny další sankce: zničení zboží, které je předmětem sporu, a majetku, který v zásadě sloužil k výrobě daného zboží, celkové, dílčí, definitivní nebo dočasné uzavření podniku nebo provozovny, které v zásadě sloužily ke spáchání protiprávního činu. Rovněž se stanoví trvalý nebo dočasný zákaz provozování obchodní činnosti, umístění pod soudní dohled nebo soudní likvidace a zákaz přístupu k veřejné podpoře a dotacím. Nakonec je stanoveno zveřejnění soudních rozhodnutí. Tato možnost představuje odstrašující prvek a může rovněž sloužit jako informační prostředek jak pro oprávněné osoby, tak pro širokou veřejnost.

Článek 5

Tento článek se týká opatření pro převedení směrnice do vnitrostátního práva členských států. Lhůta pro převedení v délce osmnácti měsíců vychází z toho, co bylo stanoveno v jiných směrnicích.

Článek 6

Tento článek stanoví, že směrnice vstoupí v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku v souladu s ustanoveními čl. 254 odst. 1 Smlouvy o ES.

Článek 7

Tento článek stanoví, že tato směrnice je určena členským státům.

2005/0127(COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

která se týká trestních opatření k prosazování práv duševního vlastnictví

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[4],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[5],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[6],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[7],

1. Členské státy a, v otázkách vycházejících z jeho působnosti, Společenství jsou na mezinárodní úrovni vázány dohodou o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví („dohoda TRIPS“), kterou Společenství schválilo v rámci Světové obchodní organizace rozhodnutím Rady 94/800/ES[8]. Dohoda TRIPS obsahuje zejména trestní předpisy, které tvoří společné normy používané na mezinárodní úrovni, avšak rozdíly mezi členskými státy zůstávají příliš velké a neumožňují účinně předcházet porušování práv duševního vlastnictví zejména v jeho nejvážnějších projevech. Tato skutečnost vyvolává ztrátu důvěry ve vnitřní trh v hospodářských kruzích, a tedy snižování investic do oblasti inovace a tvorby.

2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví[9] stanoví opatření, řízení a náhrady občanskoprávní a správní povahy. Ustanovení této směrnice by měla být doplněna o dostatečně odstrašující trestní ustanovení platná na celém území Společenství.

3. Tato směrnice nezpochybňuje systém odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb, stanovený články 12 až 15 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu[10].

4. Vzhledem k tomu, že cíl zamýšlené činnosti nemůže být v dostatečné míře proveden členskými státy a lze ho lépe provést na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity uvedenou v článku 5 Smlouvy. Tato směrnice v souladu se zásadou proporcionality uvedenou ve výše zmíněném článku nepřekračuje to, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

5. Tato směrnice dodržuje základní práva a zachovává zásady, které jsou uznávány zejména Listinou základních práv Evropské unie. Tato směrnice se zejména snaží zajistit úplné respektování duševního vlastnictví v souladu s čl. 17 odst. 2 této listiny.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1 Předmět a oblast působnosti

Touto směrnicí se stanoví trestní opatření nezbytná k prosazování práv duševního vlastnictví.

Tato opatření se použijí na práva duševního vlastnictví přiznaná právním řádem Společenství nebo vnitrostátními právními řády členských států.

Článek 2 Definice

Pro účely této směrnice se „právnickou osobou“ rozumí jakýkoliv právní subjekt, který má tento statut na základě použitelného vnitrostátního práva, s výjimkou států a všech ostatních veřejných subjektů činných v rámci výkonu veřejné moci a také veřejné mezinárodní organizace.

Článek 3 Protiprávní jednání

Členské státy musí zajistit, aby bylo za trestné jednání označeno jakékoliv úmyslné porušení práva duševního vlastnictví v obchodním měřítku a také jakýkoliv pokus o takové porušení, spolupachatelství při něm a návod k takovému porušení.

Článek 4 Sankce

6. Za protiprávní jednání uvedená v článku 3 stanoví členské státy následující sankce:

a) pokud se jedná o fyzické osoby, tresty odnětí svobody;

b) pokud se jedná o fyzické a právnické osoby:

i) pokuty;

ii) konfiskace předmětu, nástrojů a produktů pocházejících z protiprávního jednání nebo majetku v hodnotě, která odpovídá těmto produktům.

7. U protiprávního jednání uvedeného v článku 3 stanoví členské státy, že v určitých případech platí také následující sankce:

a) zničení majetku poškozujícího právo duševního vlastnictví;

b) celkové, dílčí, definitivní nebo dočasné uzavření podniku, který v zásadě sloužil ke spáchání protiprávního činu;

c) trvalý nebo dočasný zákaz provozování obchodní činnosti;

d) umístění pod soudní dohled;

e) soudní zrušení;

f) zákaz přístupu k veřejné podpoře a dotacím;

g) zveřejnění soudních rozhodnutí.

Článek 5 Převedení

8. Předpisy členských států nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí vstoupí v platnost nejpozději ….[osmnáct měsíců od data přijetí této směrnice]. Členské státy neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a také srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

9. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 6 Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 7

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

O DůVODNěNÍ NÁVRHU

Porušování práv duševního vlastnictví je dnes zvláště zneklidňujícím jevem, v určitých případech spojeným s organizovanou trestnou činností. Dnes se potýkáme s rozsáhlým přeshraničním obchodováním se zbožím poškozujícím duševní vlastnictví, které zahrnuje: nedovolenou výrobu padělaného zboží, přepravu z oblastí výroby do oblastí spotřeby v rámci organizovaných sítí a následně prodej z nezákonných skladů a opětovné použití získaných finančních prostředků.

Pro účinný boj proti porušování práv duševního vlastnictví je třeba doplnit směrnici ..../…/ES opatřeními ke sbližování trestněprávních předpisů a ke spolupráci přijatými podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii.

Účelem tohoto návrhu rámcového rozhodnutí je tedy posílit opatření trestního práva s cílem sblížit právní a správní předpisy členských států, které se týkají protiprávních jednání v oblasti práv duševního vlastnictví, a také zjednodušit a podpořit spolupráci mezi členskými státy při stíhání těchto protiprávních jednání.

Co se týče vlivu na základní práva, je třeba zdůraznit, že tato iniciativa má přímo za cíl provést v praxi čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv, který říká, že „duševní vlastnictví je chráněno“; tento cíl provádí sbližováním právních předpisů, přičemž respektuje tradice a rozdílné soudní systémy členských států a další základní práva a zásady uznávané touto listinou. Druhy trestů byly vybrány na základě závažnosti daného chování za použití čl. 49 odst. 3 Listiny, podle něhož nesmí být výše trestu nepřiměřená trestnému činu.

OBSAH NÁVRHU

Článek 1 – Předmět

Prvním článkem se upřesňuje předmět tohoto dokumentu, který má doplňovat směrnici ..../…/ES trestními ustanoveními doplňujícími ustanovení, která jsou v této směrnici již obsažena.

Článek 2 – Výše sankcí

Tento článek se týká výše trestních sankcí: protiprávní jednání musí být trestána maximálním trestem odnětí svobody na 4 roky, pokud byla spáchána v rámci zločinného spolčení. Stejně tak, pokud tato protiprávní jednání mají za následek riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob. Hranice 4 let odnětí svobody byla stanovena proto, že obecně odpovídá kritériu stanovenému pro označení závažného protiprávního jednání. Jedná se o hranici stanovenou ve společném opatření 98/733/SVV a v návrhu rámcového rozhodnutí, které se týká potírání organizované trestné činnosti [KOM(2005)6 v konečném znění] a v úmluvě OSN o přeshraniční organizované trestné činnosti. Pro fyzické nebo právnické osoby zodpovědné za protiprávní jednání uvedené v článku 3 směrnice ..../…/ES sankce zahrnují peněžité nebo nepeněžité tresty v maximální výši 100 000 EUR v případech jiných, než jsou nejzávažnější případy, a v maximální výši 300 000 EUR v případech protiprávních jednání spáchaných v rámci zločinného spolčení a takových protiprávních jednání, která mají za následek riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob. Musí existovat možnost vzít tuto okolnost v úvahu, je-li riziko potvrzeno, i když nebezpečný výrobek ještě škodlivý účinek nevyvolal.

Pojem riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob se týká případů, kdy padělaný výrobek uvedený na trh přímo vystavuje druhé osoby riziku onemocnění nebo nehody. V případě rizika, které může přivodit vážné důsledky jako smrt nebo invaliditu, musí být možno uložit přísnější tresty.

Článek 3 – Rozšířená práva konfiskace

Tímto článkem se stanoví celková nebo částečná konfiskace majetku, který náleží osobě odsouzené za protiprávní jednání spáchané za okolností uvedených v článku 2. Jeho sestavení odkazuje na ustanovení článku 3 rámcového rozhodnutí 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výrobků, nástrojů a majetku souvisejícího se zločinem[11].

Článek 4 – Společné vyšetřovací týmy

Rámcové rozhodnutí ze dne 13. června 2002[12] představuje rámec nezbytný k vytvoření společných vyšetřovacích týmů. K usnadnění vyšetřování trestné činnosti, která se týkají protiprávních jednání porušujících práva duševního vlastnictví, musí členské státy dotčeným držitelům práva duševního vlastnictví nebo jejich zástupcům a také odborníkům umožnit, aby přispěli k vyšetřování řízenému těmito týmy. Vést vyšetřování v této oblasti je skutečně velmi obtížné a často je k provádění zjištění, zejména k dokázání, že výrobky byly padělány, nutné získat aktivní účast obětí, zástupců držitele práva duševního vlastnictví nebo odborníků. Členské státy mají v tomto ohledu dosti široký prostor k posuzování.

Článek 5 – Působnost a koordinace při stíhání

V odstavci 1 se stanoví, že členské státy si zajišťují svou působnost ke stíhání a odsouzení protiprávních jednání, pokud byla zcela nebo částečně spáchána na jejich území.

Odstavec 2 má za cíl zjednodušit řešení střetů působnosti mezi členskými státy. Za účelem možné centralizace stíhání v jediném členském státě musí tedy členské státy spolupracovat při rozhodování, který z nich bude stíhat původce protiprávního jednání, pokud protiprávní jednání spadá do působnosti více než jednoho členského státu a pokud kterýkoliv z těchto států může na základě stejných skutečností platně zahájit stíhání. Členské státy se za tímto účelem případně obrátí na jednotku Eurojust, založenou rozhodnutím ze dne 28. února 2002[13].

Odstavec 3 udává seznam kritérií k použití odstavce 2.

Článek 6 - Zahájení trestního stíhání

Tento článek má za cíl zajistit, aby vyšetřování nebo trestní stíhání týkající se protiprávních jednání ve věci padělání a pirátství nezávisela na prohlášení nebo obvinění pocházejícím od osoby, která se stala obětí protiprávního jednání, alespoň pokud byly činy spáchány na území členského státu.

Článek 7 – Provádění

Článek 7 se týká provádění a kontroly tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 8 – Vstup v platnost

Článkem 8 se stanoví, že rámcové rozhodnutí vstoupí v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství.

2005/0128(CNS)

Návrh

RÁMCOVÉHO ROZHODNUTÍ RADY

pro posílení trestního rámce pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 31 a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[14],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[15],

vzhledem k těmto důvodům:

10. V Zelené knize o boji proti padělání a pirátství na vnitřním trhu předložené Komisí dne 15. října 1998 se konstatovalo, že padělání a pirátství se stalo jevem celosvětových rozměrů, který má velký dopad na ekonomickou a sociální oblast a na ochranu spotřebitelů, zvláště pokud se jedná o veřejné zdraví a bezpečnost. V rámci opatření vyvozených ze Zelené knihy byl vypracován akční plán, který byl zahrnut do sdělení ke stejnému tématu, které Komise dne 30. listopadu 2000 zaslala Radě, Evropskému parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu výboru[16].

11. Evropská rada v Bruselu ve dnech 20. a 21. března 2003 vyzvala ve svých závěrech Komisi a členské státy, aby zlepšily využívání práv duševního vlastnictví přijetím opatření proti padělání a pirátství.

12. Rada přijala rámcové rozhodnutí 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti[17] a rámcové rozhodnutí ze dne … o boji proti organizované trestné činnosti[18].

13. Směrnice Evropského parlamentu a Rady ..../…/ES ze dne ... o trestních opatřeních k prosazování práv duševního vlastnictví směřuje ke sblížení právních předpisů členských států s ohledem na vymezení protiprávních jednání a druh ukládaných sankcí.

14. Za účelem doplnění ustanovení směrnice ..../…/ES je třeba provést harmonizaci, zejména pokud se jedná o výši trestů ukládaných fyzickým a právnickým osobám, které spáchaly taková protiprávní jednání nebo jsou za ně odpovědné. Tato harmonizace se musí týkat trestů odnětí svobody, peněžitých trestů a konfiskace.

15. Musí být vytvořena ustanovení určená ke zjednodušení vyšetřování trestných činů. Členské státy musí stanovit, že dotčení držitelé práva duševního vlastnictví nebo jejich zástupci a také odborníci mohou přispět svou pomocí při vyšetřováních řízených společnými vyšetřovacími týmy.

16. Musí být stanovena pravidla působnosti a koordinace stíhání, aby bylo zajištěno, že protiprávní jednání uvedená ve směrnici ..../…/ES mohou být předmětem účinného stíhání, zejména pokud protiprávní jednání spadají do působnosti více než jednoho členského státu a pokud kterýkoliv z těchto států může na základě stejných skutečností platně zahájit stíhání.

17. Za účelem zjednodušení vyšetřování a trestních stíhání, která se týkají protiprávních jednání uvedených ve směrnici ..../…/ES, nesmějí vyšetřování a trestní stíhání záviset na prohlášení nebo obvinění pocházejícím od oběti protiprávního jednání.

18. Vzhledem k tomu, že cíle zamýšlené činnosti nemohou být v dostatečné míře provedeny členskými státy odděleně, ale lze je lépe provést na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity uvedenou v článku 5 Smlouvy. Toto rámcové rozhodnutí v souladu se zásadou proporcionality uvedenou ve výše zmíněném článku nepřekračuje to, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

19. Toto rámcové rozhodnutí dodržuje základní práva, která jsou uznávána zvláště Listinou základních práv Evropské unie, zejména čl. 17 odst. 2 této listiny.

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1 Předmět

Toto rámcové rozhodnutí doplňuje ustanovení směrnice ..../…/ES sankčními postupy a opatřeními pro soudní spolupráci.

Článek 2 Výše sankcí

20. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby fyzické osoby odpovědné za protiprávní jednání uvedená v článku 3 směrnice ..../…/ES byly trestány maximálním trestem odnětí svobody na 4 roky, pokud tato protiprávní jednání byla spáchána v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí … o boji proti organizované trestné činnosti a také pokud tato protiprávní jednání přináší riziko pro zdraví a bezpečnost osob.

21. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby fyzické nebo právnické osoby odpovědné za protiprávní jednání uvedené v článku 3 směrnice ..../…/ES podléhaly účinným a přiměřeným sankcím s odstrašujícím účinkem. Tyto sankce zahrnují peněžité nebo nepeněžité tresty:

a) v maximální výši alespoň 100 000 EUR v případech jiných, než jsou nejzávažnější případy;

b) v maximální výši alespoň 300 000 EUR v případech uvedených v odstavci 1.

3. Odstavce 1 a 2 nevylučují ukládání přísnějších trestů, zejména v případě rizika smrti nebo invalidity.

Článek 3 Rozšířená práva konfiskace

Členské státy přijmou nezbytná opatření, která jim umožní celkovou nebo částečnou konfiskaci majetku náležejícího fyzické nebo právnické osobě odsouzené v souladu s ustanoveními podle článku 3 rámcového rozhodnutí 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti[19], pokud tato protiprávní jednání byla spáchána v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí … o boji proti organizované trestné činnosti a také pokud tato protiprávní jednání přináší riziko pro zdraví a bezpečnost osob.

Článek 4 Společné vyšetřovací týmy

Členské státy dohlížejí na to, aby dotčení držitelé práv duševního vlastnictví nebo jejich zástupci a také odborníci mohli přispět svou pomocí při vyšetřováních protiprávních jednání uvedených v článku 3 směrnice ..../…/ES, řízených společnými vyšetřovacími týmy.

Článek 5 Působnost a koordinace stíhání

22. Každý členský stát dbá na to, aby jeho působnost zahrnovala alespoň případy, ve kterých bylo na jeho území zcela nebo částečně spácháno protiprávní jednání uvedené v článku 3 směrnice ..../…/ES.

23. Pokud protiprávní jednání uvedené v článku 3 směrnice ..../…/ES spadá do působnosti více než jednoho členského státu a pokud kterýkoliv z těchto států může na základě stejných skutečností platně zahájit stíhání, spolupracují dotčené členské státy při rozhodování, který z nich bude stíhat původce protiprávního jednání s cílem možné centralizace stíhání v jediném členském státě. Členské státy za tímto účelem případně využijí Eurojust.

24. Pro použití odstavce 2 jsou vzaty v úvahu následující faktory v tomto pořadí:

25. členský stát, na jehož území byly činy spáchány;

26. členský stát, jehož je původce státním příslušníkem nebo rezidentem;

27. členský stát, na jehož území má právnická osoba, pro kterou bylo protiprávní jednání spácháno, sídlo;

28. členský stát, na jehož území má oběť bydliště nebo sídlo;

29. členský stát, na jehož území byl původce dopaden.

Článek 6 Zahájení trestního jednání

Členské státy zajistí, aby možnost zahájit vyšetřování nebo trestní stíhání, která se týkají protiprávních jednání uvedených v článku 3 směrnice ..../…/ES, nezávisela na prohlášení nebo obvinění pocházejícím od osoby, která se stala obětí protiprávního jednání, alespoň pokud byly činy spáchány na území členského státu.

Článek 7 Provádění

30. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím nejpozději …

31. Nejpozději k tomuto datu členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění ustanovení, kterými se do jejich vnitrostátního práva převádějí povinnosti vyplývající z tohoto rámcového rozhodnutí.

32. Na základě zprávy sestavené z těchto údajů a písemné zprávy Komise prověří Rada do 31. prosince …, zda členské státy přijaly opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.

Článek 8 Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda

[1] V bodu odůvodnění 28 úvodního ustanovení směrnice 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 se uvádí „že vedle opatření, řízení a náhrad občanské a správní podstaty stanovených podle této směrnice, představují v určitých případech rovněž trestní sankce, mimo jiné, prostředek k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví“.

[2] Úř. věst. L 94, 13.4.2005, s. 37

[3] Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s.1

[4] Úř. věst. C, , s.

[5] Úř. věst. C, , s.

[6] Úř. věst. C, , s.

[7] Úř. věst. C, , s.

[8] Úř. věst. L 336, 23.12.1994, s. 1

[9] Úř. věst. L 195, 2.6.2004, s. 16

[10] Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1

[11] Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49

[12] Úř. věst. L 162, 20.6.2002, s. 1

[13] Rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1).

[14] Úř. věst. C […] […], s. […].

[15] Úř. věst. C […] […], s. […].

[16] KOM(2000)789 v konečném znění

[17] Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49.

[18] Úř. věst. L…

[19] Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49