V Bruselu dne 30.7.2004

KOM(2004) 541 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o interoperabilitě digitálních interaktivních televizních služeb[SEC(2004)1028]

ZÁKLADNÍ SOUHRN

Toto sdělení vymezuje postoj Komise k interoperabilitě digitálních interaktivních televizních služeb na základě čl. 18 odst. 3 směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice).

Komise tento přezkum provedla ve dvou fázích. Fáze 1 spočívala ve zveřejnění pracovního dokumentu zaměstnanců Komise o interoperabilitě digitálních interaktivních televizních služeb SEC (2004) 346 v březnu 2004 pro účely připomínek.

Toto sdělení čerpá z informací z veřejných diskusí. Výchozí analýza pro toto sdělení je obsažena v průvodním rozšířeném posouzení dopadů (RPD) vydaném jako SEC (2004) 1028.

Ustanovení čl. 18 odst. 3 rámcové směrnice vyžaduje, aby Komise prošetřila dopad článku 18 týkajícího se interaktivních televizních služeb. Pokud nebyla v jednom nebo ve více členských státech přiměřeným způsobem naplněna interoperabilita a svoboda volby pro uživatele, může Komise jednat tak, aby některé normy učinila závazné.

Reakce na veřejné diskuse se různí, pokud jde o to, zda bylo účinně dosaženo odpovídající interoperability. Komise má za to, že vzhledem ke složitosti technologického a tržního prostředí, velmi odlišnému vnímání interoperability subjekty na trhu a k pozdnímu provedení rámcové směrnice v mnoha členských státech má tento přezkum v podstatě stanovit, zda existuje důvod navrhnout, aby se jedna nebo více norem staly závazné.

Komise došla k závěru, že v současné době neexistuje žádný jasný důvod pro to, aby se normy staly závazné; záležitost by měla být přezkoumána v roce 2005. Prozatím je navržena řada podpůrných akcí na podporu rozmístění interaktivních digitálních služeb s pomocí normy pro samostatnou multimediální platformu (anglicky Multimedia Home Platform, MHP), což je v současné době jediná otevřená norma rozhraní aplikačních programů (API) přijatá normalizačními subjekty EU. Tyto akce zahrnují vytvoření skupiny členských států pro provádění MHP, potvrzení, že členské státy mohou nabídnout spotřebitelům subvence na přijímací zařízení interaktivní televize, pokud dodrží pravidla týkající se státní podpory, a monitorování přístupu k autorizovaným technologiím.

Komise se snaží zaručit, aby občané Evropy mohli využívat rostoucího rozsahu interaktivních televizních služeb, a má za to, že trhu v současné době nejvíce prospěje, budou-li se nadále používat ustanovení, která již byla sjednána Evropským parlamentem a Radou v rámcové směrnici.

1. SOUVISLOSTI

Interaktivní televize zvyšuje funkčnost digitální televize (DTV) tím, že rozšiřuje možnosti obrazových informací. Sestává z aplikací posílaných přenosem současně s obrazem, zpracovaných softwarovou součástí přijímače, tzv. rozhraním aplikačních programů (API). V současnosti se v Evropě užívá přes 32 miliónů digitálních přijímačů[1], z nichž přinejmenším 25 miliónů lze využít interaktivně[2].

Trh s interaktivní televizí vznikl bez evropské normy API. Původně bylo v Evropě pět významných rozhraní API, z nichž žádná nebyla standardizována evropským normalizačním subjektem. Obsah nebo aplikace vytvořené pro jedno rozhraní API nebylo možné používat u přijímače, který obsahuje odlišné rozhraní API[3].

To vyvolalo obavy z nedostatku interoperability (týkající se jak otázek technické interoperability, tak přístupu) a možných omezení volby spotřebitele, což by mohlo ovlivnit volný tok informací, pluralitu médií a kulturní rozmanitost. Tyto obavy by mohly být shrnuty následujícím způsobem. Spotřebitelé by neměli možnost koupit normalizovaný, univerzální přijímač pro příjem všech volně vysílaných a placených interaktivních televizních služeb a mohli by být donuceni používat nákladnější přijímače obsahující autorizované API. Provozovatelé televizního vysílání by čelili překážkám ve vývoji a v dodávce interaktivních služeb, protože by museli jednat s provozovateli vertikálně integrovaných sítí, kteří mají kontrolu nad autorizovanými technologiemi API.

Tyto obavy byly včleněny do článku 18 směrnice 2002/21/ES („rámcová směrnice“) s názvem „Interoperabilita digitálních interaktivních televizních služeb“.

Ustanovení čl. 18 odst. 1 vyžaduje, aby členské státy podporovaly poskytovatele digitálních interaktivních televizních služeb a poskytovatele zařízení v tom, aby používali otevřené API.

Ustanovení čl. 18 odst. 2 vyžaduje, aby členské státy podporovaly vlastníky API v tom, aby zpřístupnili všechny informace nezbytné k tomu, aby poskytovatelé digitálních interaktivních televizních mohli poskytovat všechny služby podporované jejich rozhraním API v plně funkční podobě.

Ustanovení čl. 18 odst. 1 je v souladu s obecnou politikou EU pro podporu otevřených norem pro jednotný trh. Ustanovení čl. 18 odst. 2 přijímá skutečnost, že na trhu existují normy autorizovaných API, a snaží se zaručit transparentnost technických specifikací tak, aby poskytovatelé obsahu mohli vytvořit interaktivní aplikace, které fungují s těmito autorizačními normami.

Ustanovení čl. 18 odst. 3 vyžaduje, aby Komise do 24. července 2004 prošetřila dopady článku 18, a následně může Komise podniknout kroky k zavedení normy za použití pravomocí obsažených v článku 17 rámcové směrnice.

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu v prosinci 2001 se Komise ústně zavázala, že normy MHP zahrne do seznamu norem zveřejněných v Úředním věstníku EU, jenž má být podpořen členskými státy, jak je stanoveno v článku 17 rámcové směrnice.

Postup

Komise začala s přípravou na tento přezkum, jakmile byla přijata rámcová směrnice, a to provedením studie pomocí nezávislého poradenství o možnostech politiky a vydáním mandátu evropským normalizačním subjektům, aby prošetřily, jak by mohla další normalizace napomoci interoperabilitě[4]. Normy MHP byly zahrnuty do zveřejněného seznamu[5]. Komise rovněž uvedla, že samozřejmým způsobem, jak dosáhnout interoperability, by bylo všeobecné přijetí MHP[6].

V březnu 2004 zahájily služby Komise veřejnou diskusi založenou na pracovním dokumentu zaměstnanců Komise SEC (2004)346 (pracovní dokument). Diskuse zahrnovala veřejné slyšení a neformální seminář pořádaný členy Evropského parlamentu.

2. NÁZORY SUBJEKTů

NA DISKUSE REAGOVALA řada subjektů, zejména výrobci, provozovatelé sítě, provozovatelé televizního vysílání a poskytovatelé API; také sdružení spotřebitelů a ostatní subjekty vyjádřily konkrétní stanoviska. Celkem 51 subjektů shromáždilo více než 350 stran podrobně odůvodněných názorů, přesvědčivého svědectví o významu diskuse pro výrobní odvětví. Reakce se dělí na dvě hlavní skupiny.

2.1. Skupina podporující zavedení norem

Podle názoru těch, kteří podporují závazné zavedení otevřených norem – včetně MHP – nebylo dosaženo interoperability na úrovni spotřebitele. Tvrdí, že tato forma nejvíce posiluje interoperabilitu, protože spotřebiteli nejvíce rozšiřuje výběr služeb a zařízení. V současné době je trh roztříštěný a nelze využívat výhod plynoucích z jednotné normy.

Tržní síly pravděpodobně nebudou schopny poskytnout odpovídající úroveň interoperability bez zásahu veřejných orgánů. Důležitým cílem výrobců zůstává dosažení kritického množství prodeje, aby dosáhli úspory z rozsahu. Řešení, jako je navržený přenosný formát obsahu (Portable Content Format, PCF) – který umožňuje, aby obsah byl napsán jednou a fungoval na více platformách API – jsou užitečná, nejsou však řešením pro provozovatele volně vysílaných televizních služeb. Pro tyto provozovatele jsou pravidla přístupu kompromisním řešením, pokud jde o pluralitu a svobodu volby. Provozovatelé televizního vysílání jsou stále závislí na provozovatelích sítě, kteří mají postavení zprostředkovatele, aby poskytovali své služby divákům. Veřejné orgány by měly mít silnější intervenční úlohu na základě příkladu globální systému pro mobilní komunikace (GSM).

Výhody zavedení povinných otevřených norem, včetně MHP, by zahrnovaly zvýšenou volbu pro spotřebitele a právní jistotu vedoucí k nižším cenám za přijímače a ke zrychlení přechodu z analogové televize na digitální. Kdyby provozovatelé televizního vysílání nemuseli čelit zbytečné překážce autorizovaných API, zlepšil by se tok informací, a tudíž i pluralita. Zlepšení služeb by již nemělo záviset na vlastnících API. Část této skupiny tvrdí, že členské státy by měly mít možnost vyžadovat na svém území používání jednotného API, nebo že by v celé EU měly být zákonem povoleny pouze otevřené normy API. Zavedení otevřených norem by nemělo být omezeno pouze na pozemní volně vysílané televizní vysílání, protože by to neřešilo problém zprostředkování způsobený autorizovanými API u kabelového a družicového vysílání. Ostatní normy by měly být zahrnuty do seznamu pouze tehdy, pokud se nepřekrývají s již uvedenými normami.

Obecné poznámky se zaměřily na možnost přínosu interaktivní televize k lisabonské agendě, jak bylo zdůrazněno na zasedání Evropské rady v Seville, a kritizovaly pracovní dokument za zanedbání sociální úlohy volně vysílaného televizního vysílání. Subjekty na trhu podporující tento postoj byli převážně provozovatelé volně vysílaných televizních služeb ze členských států, kde je digitální televize méně vyvinutá, a hlavní výrobce.

2.2. Skupina, která je proti zavedení norem

Tato skupina tvrdí, že interoperability již bylo dosaženo. Jejich názor na interoperabilitu je odlišný: znamená dostupnost stejných interaktivních služeb na různých distribučních platformách. Vstupní vybavení a síťové technologie umožňují, aby byl obsah přenášen mezi různými systémy API. Ty zahrnují pomocné systémy schopné vytvořit aplikace pro několik API – vícenásobné napsání – nebo navržený PCF.

Podle této skupiny je interoperabilita citlivá na tržní poptávku. Existuje-li poptávka, jsou interaktivní aplikace dostupné na několika různých platformách. Příklady zahrnují hazardní hry, videohry a předpověď počasí. Univerzální přijímač v jednom krytu je nepravděpodobný kvůli vysokým nákladům a zbytečný kvůli současnému vysílání v různých sítích; nicméně neexistují žádné technické překážky. Pokud jde o zásah veřejných orgánů, skupina tvrdí, že evropský trh s DTV je dynamičtější než trh v USA kvůli regulativní shovívavosti veřejných orgánů. V rámci působnosti nařízení o komunikacích jsou pravidla pro přístup z velké části dostačující pro zachování plurality a uživatelské volby. Zavedení norem se zpětnou působností ke škodě významných investic do dřívějších autorizovaných systémů by zabránilo dalším investicím do následných generací inovativních technologií.

Obecné poznámky těchto subjektů podporovaly postup přijatý v pracovním dokumentu, že větší složitost DTV mění mnoho faktorů v porovnání s jednodušším analogovým modelem. Podporují možnost dalších zlepšení nad standardní úrovní přenosových technologií, jak je tomu u internetového modelu. Neexistuje žádná jednotná technologie vhodná pro různé situace na trhu ve všech členských státech. Při hodnocení odpovídající úrovně provádění by měla Komise vzít v úvahu současnou úroveň tržní přijatelnosti a interoperability v celém hodnotovém řetězci. Žádné definitivní budoucí rozhodnutí o odpovídající úrovní provádění by nemělo být učiněno před uplynutím 3-5 let.

Pokud jde o tuto skupinu, náklady na zavedení otevřených norem by převážily nad zisky. Zavedení MHP by zajistilo silný podnět pro trh na podporu přijímačů bez interaktivní schopnosti vzhledem k dodatečným nákladům na přijímače MHP a nedostatku silné poptávky po interaktivních televizních službách.

Subjekty podporující tyto názory byli převážně provozovatelé družicových placených televizních a kabelových služeb, často z členských států, kde je DTV dobře rozvinutá, a kde velká část obyvatelstva vlastní přijímače s autorizovanými API. Mezi další členy tohoto okruhu patří společnosti zabývající se softwarem a informačními technologiemi, včetně vlastníků autorizovaných API a hlavního výrobce.

2.3. Ostatní názory

Vstupní údaje veřejných orgánů odrážely, zda jsou jejich trhy s DTV dobře rozvinuté – a tudíž zahrnují značný počet přijímačů používajících autorizované API – nebo méně rozvinuté. Respondenti ze zemí, kde je interaktivní televize nejdokonalejší, byly obecně přesvědčeni, že zde existuje odpovídající úroveň interoperability.

Organizace spotřebitelů na národní a evropské úrovni podporovaly zavedení otevřených norem k dosažení interoperability.

Při veřejném slyšení podpořilo MHP několik hlavních italských subjektů, ale byli skeptičtí pokud jde o její zavedení. Vládní subvence italským spotřebitelům na nákup přijímače MHP s funkčností zpětného kanálu snižují dodatečné náklady na MHP. Tyto přijímače se prodávají za stejnou cenu jako na jiných trzích používajících levnější technologie API.

3. ANALÝZA A POSTOJ KOMISE

3.1. Dosavadní dopad článku 18

Prodlení při transpozici rámcové směrnice[7] znamená, že celkové posouzení dopadů čl. 18 odst. 3 je předčasné. Diskuse v podskupině pro vysílání v Komunikačním výboru (COCOM) zjistila velkou aktivitu, pokud jde o interoperabilitu na pracovní úrovni v mnoha členských státech, častou spojenou se zavedením digitálního pozemního televizního vysílání.

Pokud jde o čl. 18 odst. 2, poměrně málo členských států má poskytovatele API se sídlem nebo zastoupením na svém území, takže použitelnost tohoto ustanovení je pro většinu omezená. Komise si není vědoma, že by jakýkoli regulační orgán obdržel oficiální stížnost, pokud jde o selhání vlastníka API zpřístupnit všechny informace nezbytné k tomu, aby poskytovatelé interaktivních televizních služeb mohli poskytovat všechny služby podporované jejich API v plně funkční formě. Vlastníci autorizovaných API tvrdí, že mají podnět, aby zaručili, že všichni uživatelé získají maximální užitek z určitého systému, a to za rovných, odůvodněných a nediskriminujících podmínek – zejména proto, že existují konkurenční rozhraní API.

Podle názoru Komise má největší dopad to ustanovení článku 18, které vyžaduje přezkoumat interoperabilitu a její vliv na volbu uživatele do června 2004. To podnítilo subjekty na trhu k hlubší diskusi o interoperabilitě. Při vypracovávání dvou zpráv o interoperabilitě získaly normalizační subjekty významnou podporu od subjektů na trhu na obou stranách. Subjekty na trhu přikládají této otázce velký význam, ačkoli se jejich názory na povahu právního požadavku a na to, jak nejlépe jej splnit, možná liší.

Diskuse neodhalily žádné významné, odůvodněné ohrožení volného toku informací, plurality médií a kulturní rozmanitosti. Komise bere na vědomí nedávné politické obavy vyjádřené v Evropském parlamentu[8].

3.2. Hlavní otázky

Reakce na konzultace jsou ostře rozděleny. Provozovatelé volně vysílaných televizních služeb jsou v kategorii proti provozovatelům družicové a kabelové TV a subjektům zabývajícím se IT. Obě strany si činí nárok na podporu od hlavního výrobce spotřební elektroniky.

Jádrem diskuse je vztah mezi obecnými zájmy a tržními silami. Provozovatelé volně vysílaných televizních služeb – zejména provozovatelé veřejnoprávního vysílání – jsou pověřeny splněním důležitých cílů obecného zájmu, jako je pluralita médií a kulturní rozmanitost, dosažených pomocí závazků k programování a distribuci. Provozovatelé sítí hrají klíčovou roli při plnění lisabonské agendy pomocí investic potřebných k rozšíření moderních komunikačních sítí. Každá strana se snaží hájit svou konkrétní úlohu v těchto politikách, pokud zjistí, že ji nějaký aspekt v chování druhé strany omezuje.

Vertikální integrace poskytování vysílacích služeb s digitálními infrastrukturami je pro provozovatele volně vysílané veřejnoprávní televize zdrojem obav. Vertikální integrace může například vytvořit možnosti, kdy jsou spotřebitelé kvůli autorizované technologii vázáni na určitou digitální platformu, nebo pro ovlivňovat tržní sílu. Použití autorizovaných technologií musí spadat pod právo hospodářské soutěže. V některých případech může vertikální integrace vést k vyšší hospodářské efektivitě[9].

Obecné zájmy jako kulturní rozmanitost a pluralita médií jsou zásadní pro evropský sociální model, zatímco hospodářský úspěch je nezbytný, aby se zajistilo, že si Unie udrží konkurenceschopnost a zdroje nezbytné k financování cílů obecného zájmu a digitální přeměny. V EU jsou tyto dvojí politické cíle prováděny oddělením nařízení o obsahu – který má za cíl dosažení obecných zájmů – od nařízení o komunikacích zaměřeného na podporu konkurenčního trhu jakožto prostředku pro inovace a nové investice. Tyto dvě politiky se střetávají u API, což je důvod, proč je tato diskuse tak intenzivní.

3.3. Interoperabilita a čl. 18 odst. 3 rámcové směrnice

Ustanovení čl. 18 odst. 3 rámcové směrnice vyžaduje, aby Komise posoudila dopad článku 18. Jestliže nebylo dosaženo odpovídající úrovně interoperability, může Komise uplatnit postup uvedený v článku 17, podle kterého se mohou určité normy stát závazné.

Interoperabilita není definována v rámcové směrnici ani v souvisejících směrnicích. Kromě jejího použití v článcích 17 a 18 rámcové směrnice je interoperabilita použita v článku 24 směrnice o univerzálních službách[10], kde se tento pojem vztahuje na ustanovení o zásuvce otevřeného rozhraní pro připojení přídavných zařízení.

31. bod odůvodnění – který byl podnětem článku 18 – odráží různé aspekty interoperability:

je třeba podporovat interoperabilitu interaktivních digitálních televizních služeb na úrovni spotřebitele, aby byl zajištěn volný tok informací, pluralita médií a kulturní rozmanitost;

otevřené API usnadňují interoperabilitu, tj. možnost přenášet interaktivní obsah mezi vysílacími mechanismy, přičemž obsah zůstává plně funkční a neporušený.

Komise došla k závěru, že s ohledem na složité prostředí popsané v pracovním dokumentu a rozdílné vnímání zjištěné při veřejné konzultaci je cílem přezkumu stanovit, zda nyní existuje důvod pro návrh, aby se jedna nebo více norem API staly pro jeden nebo více úseků trhu závazné.

Následky různých scénářů, podle kterých by se mohly normy stát závazné, byly prošetřeny v průvodním RPD. Návrhy, že jednotlivé členské státy by měly být schopny udělat jednu nebo více otevřených norem API závaznými, jsou neslučitelné s jednotným trhem. Taková politika by mezi členskými státy zavedla obchodní bariéry.

Pokud by se norma MHP stala do určitého data závazná na úrovni EU, mohlo by to zajistit technickou interoperabilitu zařízení a služeb, ale poskytovatelé obsahu by stále museli jednat o přístupu k sítím a souvisejícím službám, jak je uvedeno výše. Většina komentátorů uznává problémy, které by tato politika způsobila pro odhadovaných 25 miliónů nastavených horních skříní s funkčností API, které jsou již na trhu, a vlastně žádný hlavní přispěvatel nenavrhuje tento stupeň zásahu. Z hlediska historie jednání o rámcové směrnici je nepravděpodobné, že by se takový návrh setkal s potřebnou podporou členských států.

Komise došla k závěru, že při současném stupni vývoje trhu obecně neexistuje jasný důvod, aby se široké normy EU stály závazné, a že více času umožní, aby ustanovení článku 18 rámcové směrnice plně nabylo účinku. Bude také nezbytné sledovat, zda se obavy spojené se „zprostředkovatelskou“ úlohou provozovatelů používajících autorizované API zhmotní ve formě oficiálních stížností podaných regulačním orgánům.

Omezený obchodní úspěch interaktivní televize dosud neposkytl subjektům na trhu dostatečné podněty, aby zajistily, že všechny služby mohou být dostupné všem příjemcům, toho by nicméně mohlo být dosaženo. S růstem trhu lze očekávat souběžný vývoj interoperability služeb. Možnost vytvořit interaktivní obsah tak, aby mohl být přizpůsoben různým platformám API, je minimálním požadavkem na interoperabilitu služeb na rostoucím trhu. PCF a zlepšené techniky pro zápis mohou usnadnit možnost přenosu obsahu mezi API[11]. To nevylučuje jiné formy interoperability, včetně přechodu na otevřené normy z autorizovaných norem, pokud existuje obchodní důvod. Vzhledem k nejistotě ohledně poptávky by měly být kromě složitějších a nákladnějších vykonávacích nástrojů být nadále dostupné i jednodušší a levnější prezentační nástroje, aby měl spotřebitel možnost volby.

Komise přezkoumá tuto otázku ve druhém pololetí roku 2005. Mezitím by mohla další podpora normy MHP přinést evropským spotřebitelům prospěch.

3.4. Podpůrná opatření

3.4.1. Lepší koordinace provádění MHP členskými státy

Komise vytvoří pracovní skupinu členských států, aby bylo dosaženo efektu seskupování. Roztříštěnost způsobená mimo jiné velmi kolísající rychlostí vývoje trhu v různých členských státech ztěžuje výrobcům dosažení úspor z rozsahu. Cílem by bylo určit akce, které by pomohly MHP dosáhnout kritického množství a využít úspor z rozsahu, což by vedlo ke snížení cen a k lepším vyhlídkám přijetí trhem. V současné době jsou dodatečné náklady na MHP překážkou širokému přijetí. Toto opatření by mělo pomoci zejména menším členským státům.

3.4.2. Subvence pro spotřebitele

Jedním způsobem snížení dodatečných nákladů spotřebitelů na zařízení zahrnující standardní vykonávací nástroje, jako je MHP, je subvencovat nákupy na spotřebitelské úrovni. Subvence pro spotřebitele jsou již k dispozici v Itálii a subvencované přijímače MHP se nyní prodávají na maloobchodní úrovni za stejnou cenou jako digitální přijímače se starším a levnějším API na jiných, vyspělejších vnitrostátních trzích. Zavedené podmínky rovněž podněcují veřejnost k nákupu přijímače jak s interaktivním, tak se zpětným kanálem, spíše než jednoduchý přijímače bez těchto funkcí. Z toho důvodu mohou členské státy poskytovat spotřebitelům subvence. Tyto subvence spotřebitelům musejí být technologicky neutrální a musejí být oznámeny a být v souladu s pravidly státní podpory. Měly by být dočasné a snižovány úměrně ke klesajícím nákladům na přijímače, aby se zamezilo přílišné kompenzaci. Subvence pro podniky nejsou v této iniciativě zahrnuty a musely by být Komisi oznámeny v souladu s běžným postupem.

3.4.3. Seznam norem zveřejněných v Úředním věstníku

Komise oznamuje svůj záměr přidat při další aktualizaci do seznamu dva prezentační nástroje, MHEG 5 a WTVML, což je podmíněno jejich přijetím institutem ETSI. Revidovaný seznam by byl doručen pro účely stanoviska výboru COCOM, jak je stanoveno v článku 17 rámcové směrnice.

Další normy vyplývající z pracovního programu pro normalizaci definovaného v 1. etapě mandátu M331 budou posouzeny z hlediska jejich zahrnutí do seznamu norem, až budou k dispozici. Tyto činnosti by mohly zlepšit interoperabilitu, což je popsáno v pracovním dokumentu.

3.4.4. Kontrola přístupu k autorizovaným technologiím

Komise – za odpovídající pomoci členských států – bude pokračovat v kontrole dostupnosti autorizovaných technologií kvůli udělování licencí výrobcům. Sloučení více doplňkových technologií do přijímačů je jedním ze způsobů dosažení univerzálního přijímače „v jedné skříni“. Jsou-li tyto funkce standardizované – například kanálové voliče – je jedinou překážkou cena; mohla by však být více vyjasněna dostupnost autorizovaných technologií, jako jsou například API. Článek 6 přílohy I směrnice o přístupu a propojení[12] již ukládá požadavek, aby poskytovatelé systémů s podmíněným přístupem zajistili, že tyto systémy jsou při udělování licencí výrobcům spotřebního vybavení dostupné za rovných, odůvodněných a nediskriminujících podmínek.

Komise bude doplňovat podrobnosti prostřednictvím pravidelných zpráv o provádění týkajících se balíčku pro elektronickou komunikaci (eCommunications).

4. ZÁVěR

Komise se snaží zaručit, aby občané Evropy mohli využívat rostoucího rozsahu interaktivních digitálních televizních služeb dostupných na vzrůstajícím počtu přenosových platforem, a má za to, že trhu v současné době nejvíce prospěje, budou-li se nadále používat ustanovení, která již byla sjednána Evropským parlamentem a Radou v rámcové směrnici. Použití autorizovaných technologií bude navíc nadále spadat pod právo hospodářské soutěže.

Komise přijme dodatečná opatření na podporu dobrovolného provádění normy MHP, která je v současné době nejpokrokovější otevřenou normou API v Evropě.

Komise bude nadále sledovat cíl úplné a účinné transpozice článku 18 všemi členskými státy, avšak s ohledem na složitost prostředí, odlišné vnímání subjekty na trhu a na pozdní provedení rámcové směrnice v mnoha členských státech došla k závěru, že není na místě stanovit, zda bylo či nebylo dosaženo odpovídající úrovně interoperability v souvislosti s čl. 18 odst. 3. Tento přezkum nicméně nepotvrdil názor, že by mohly být obavy spojené s kulturní rozmanitostí a pluralitou médií překonány pouze zavedením jednotné normy pro rozhraní API. Významnější části diskuse o pluralitě médií spadají do pravomoci členských států, a to zejména části týkající se vlastnictví a kontroly médií.

Komise přezkoumá situaci ve druhém pololetí roku 2005.

[1] ETSI TR 102 282, únor 2004, s.11.

[2] Normalizace digitální interaktivní televize, Poradenství v soutěži výboru CENELEC, duben 2003, s.13.

[3] Poskytování běžné DTV nevyžaduje, aby přijímač obsahoval API. API je doplňkové příslušenství. Kromě toho je přenos DTV plně normalizovaný pouze s normami institutu ETSI používanými v Evropě.

[4] Uvedeno v SEC(2004) 346 v poznámkách pod čarou č. 31, 32, 40.

[5] Úř. věst. C 331, 31.12.2002, s.32.

[6] EP ústní otázka O/2002/40.

[7] Dnem použitelnosti, tedy 24. července 2003, převedlo 5 z 15 členských států směrnici do vnitrostátního práva. Do konce května 2004 nedokončilo převedení 9 z 25 členských států.

[8] Usnesení P5_TA(2004)0373.

[9] např. vyloučením dvojitého rozpětí.

[10] Směrnice 2002/22/ES, Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s.51.

[11] PCF by mohl pokrýt 80 % aplikací interaktivní televize, avšak nikoli ty nejsložitější, např. pokyny pro elektronické programy.

[12] Směrnice 2002/19/ES, Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s.12.