Akty v přenesené pravomoci

Podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie může normotvůrce Evropské unie (EU) svěřit pravomoci – Komisi – k přijetí „prováděcích aktů“ prostřednictvím zvláštních pravidel zapsaných do legislativního aktu („základní právní akt“). Akty v přenesené pravomoci jsou nelegislativní akty přijaté Evropskou komisí, které slouží ke změně nebo doplnění nepodstatných prvků právních předpisů.

Na pravomoc Komise přijímat akty v přenesené pravomoci se vztahují přísná omezení:

• základní právní akt musí definovat cíle, obsah, rozsah a dobu trvání přenesení pravomoci,
• vlastní akt v přenesené pravomoci – přijatý na základě tohoto přenesení – nemůže změnit podstatné prvky základního právního aktu,
• akty v přenesené pravomoci mají pouze obecnou působnost (tj. nemohou řešit individuální situace).

Komise před přijetím aktů v přenesené pravomoci konzultuje odborníky z členských států EU. Dále platí, že Evropský parlament nebo Rada Evropské unie mohou přenesení pravomoci na Komisi zrušit. Navíc akt v přenesené pravomoci přijatý Komisí může vstoupit v platnost pouze v případě, že Rada nebo Parlament nevyjádří námitky ve lhůtě stanovené v základním právním aktu, což jsou obvykle dva měsíce.

Akty v přenesené pravomoci se používají obvykle tehdy, pokud je třeba legislativní akty – včetně jejich příloh – (pravidelně) přizpůsobovat technickému a vědeckému pokroku.

VIZ TAKÉ

• Rada Evropské unie
• Evropská komise
• Evropský parlament
• Hierarchie právních norem Evropské unie (EU)
• Prováděcí akty
• Legislativní akty
• Členské státy
• Nelegislativní akty
• Smlouvy
• Sekundární právo Evropské unie (shrnutí)
• Smlouva o fungování Evropské unie (shrnutí).